Dějiny kuchyně: Kutnohorský hotel Černý kůň měl jméno. Dnes je to památkově chráněná ruina

hotel Černý kůň (občas hotel U černého koně), Kutná Hora
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy hotel Černý kůň (občas hotel U černého koně), Kutná Hora

(Nejen) u slavných domů platí: všechna sláva polní tráva. Ve starobylé Kutné Hoře totiž najdete dnes už zašlý hotel Černý kůň. Ve vinárně U groše totiž bývalo svého času hodně rušno.

„Už od první republiky se tam jedlo doslova znamenitě,“ říká spoluautor rubriky Dějiny kuchyně Roman Vaněk, který má ve své sbírce jídelních lístků ten kutnohorský s datem 22. května 1921. Hotel Černý kůň (občas najdete zmínku o hotelu U černého koně) v minulém století přestavěl místní architekt Jaromír Dajbych.

Mikuláš Dačický nebo Karel Havlíček

„Budova měla elegantní, prosklenou pozdně secesní litinovou markýzu přímo nad vchodem. Na štítě se objevil štukový reliéf vzpínajícího se koně, kterého nějaký muž uklidňuje,“ doplňuje historik Martin Franc. V raném novověku se budova jmenovala krčma U Mědínků. „Byl to lokál místního slavného bouřliváka a literáta rudolfinské doby Mikuláše Dačického z Heslova (1555-1626) nebo místo, kde roku 1735 zemřel jeden z největších českých barokních malířů Petr Brandl. „Holdoval alkoholu, což se mu stalo (přímo na dvoře) osudným.“

Asi nejslavnějším hostem Černého koně ale byl spisovatel, novinář a „národní buditel“ Karel Havlíček Borovský. Prý stojí za přejmenováním podniku na Slovanku. Kdo ví, ale bydlel v něm v době, kdy stál před porotním soudem koncem roku 1851. Hostinec „okupovali hlavně jeho fanoušci“, sám pak trávil hodně času v pokoji s obhájcem. Soud nakonec skončil Havlíčkovým osvobozením, o kterém se dnes učí i dětí ve škole.

Prvorepubliková (a polistopadová) éra

V roce 1904 byl podnik Černý kůň přestavěný na moderní hotel. „V průvodci Kutnou Horou z roku 1912 se o něm píše jako o velmi vyhledávaném hotelu s chválenou kuchyní. Podávaly se tu pokrmy jak z jídelníčku, tak i á la carte,“ doplňuje Roman Vaněk. Vedle plzeňského prazdroje lákal na „dobře vyleželé“ místní „lorecké“ pivo. Aspoň to říká Jídelní lístek z 22. května 1921. Další velkou předností hotelu byl omnibus, který vozil hosty z vlakového nádraží, nabízeli ale i vlastní automobil. Pokud jste chtěli pokoj v kutnohorských lázních, tak stál od 1,60 prvorepublikových korun. Dobrou pověst si hotel zachoval i v bouřlivých dobách po roce 1948.

„Pan majitel myslel na všechno: dveře hotelu otevřel taky mládeži. Kuchyni přestavěl na vinárnu U groše. Na přelomu 70. a 80. let se o vinárně vědělo široko daleko.“ Pak přišla 90. léta a taky pomalá zkáza. Majitelé se podle historika střídali jak na orloji, přístupná byla jen restaurace a do dřív přepychových pokojů začalo zatékat. „Dnes je pohled na budovu hodně smutný,“ dodává Franc. „Existuje projekt přestavby památkově chráněné budovy na luxusní hotel, k jeho realizaci ale zatím nikdo nemá prostředky.“

Jídelníček z dob největší slávy?

Polévky nabízejí pouze dvě – hovězí s nudlemi a bujón s vejcem a pak předkrm vznešeně francouzsky nazvaný hors d’oeuvres. Lístek má už ale některé pokrmy škrtnuté. „Srnčí kýta na smetaně s bramborovými kroketami nebo podobně upravená vepřová už v kuchyni došla,“ říká smutně Vaněk.

U uzeného jazyka se špenátem byl zas vyškrtnutý špenát. Došel i hovězí guláš s bramborem, ale dát si můžete zlatý hřeb: letošní husičku s knedlíkem. Pokud si za 5 korun přiobjednáte bílé zelí, zaplatíte 27 korun. Mají i okurkový salát, fazolový nebo jemně míchaný kompot za plných pět korun. A moučník? „Dáme si palačinky za 8,20 nebo nadýchanou omeletu soufflé.“

Autoři pořadu Dějiny kuchyně: Martin Franc, moderátorka Iva Bendová a Roman Vaněk