Dějiny kuchyně: Dáte si telecí koleno za 8,50 a americký puding za bůra?

5. květen 2017

Zavřete oči a představte si… Je kolem poledne slunečné říjnové neděle roku 1935 (přesněji 13. října). Stojíte na pražské Národní třídě. Máte za sebou krátkou rodinnou procházku a taky prázdný žaludek. Do očí vám padne nápis Palác Metro Kleinhamplova restaurace. A vy vstoupíte…

„Aspoň já si to tak představuji,“ říká Roman Vaněk, spoluautor pořadu Dějiny kuchyně a zakladatel Pražského kulinářského institutu. „Dáme si telecí koleno za 8,50 a americký puding za 5 Kč. Alespoň tak to čtu v 82 let starém jídelním lístku,“ dodává hrdý majitel celé sbírky jídelníčků.

Jen tak „nějaká“ kavárna? Ani náhodou

Kleinhamplovy Metro podniky, které dnes znáte jako Palác Metro, měly své vyhlášené dobré jméno. Aby ne, kdy šlo o docela velký komplex s velkokavárnou, restaurantem, vinárnou, „americkým express bufetem“, kterému se říkalo automat. Našli jste tam ale i lahůdkářství, sály s kulečníky nebo obrovský biograf pro tisícovku diváků.

Čtěte také

„Onoho 13. října zrovna běžel monumentální, a svým názvem bohužel i předvídavý, americký dokumentární film Století v plamenech,“ doplňuje Vaněk. Popisuje dění za 1. světové války (tehdy samozřejmě jen světové válce, o nějaké druhé zatím (skoro) nikdo ani nepřemýšlel).


Velkolepý podnik vybudoval proslulý lahůdkář Václav Kleinhampl. Jeho busta stojí na Národní třídě dodnes. Objekt Paláce Metro se rodině vrátil v květnu roku 1991.

Tady se psaly dějiny

Do Kleinhamplovy restaurace totiž s oblibou chodili příslušníci avantgardy. Básník Vítězslav Nezval si tady někdy ve 30. letech zamiloval úžasné čokoládové dezerty, které pak pomalu vychutnával a psal. V roce 1934 se v restauraci sešli Jindřich Štyrský, Toyen, Bohuslav Brouk a Vincenc Makovský. Spolu pak pilovali text letáku, který ohlašoval vznik jejich proslulé Surrealistické skupiny.

S Nezvalem se u „Kleinhampla“ scházeli i další přátelé, třeba Konstatin Biebl nebo autor Malého Bobše J. V. Pleva. Kavárna Metro se ještě v roce 1929 stala hlavním sídlem uskupení Levá fronta. Podnik navštěvovali i další umělci a literáti (novinářka Milena Jesenská, později pak básník Jiří Orten).

Jídelní lístek z roku 1935

Kleinhamplovy Metro podniky; jídelní lístek z 13. října 1935 (dnes Palác Metro)

Co jste si doopravdy mohli v hlavní restauraci podniků vlastně objednat k jídlu? „Velkým tahákem byl výhodný prodej celých menu. 4chodové vyšlo na pouhých 9,50 Kč a 5chodové 12 Kč,“ čte Vaněk z jídelníčku. Nejlevnější samotné hotové jídlo, jako například šťavnatý guláš s knedlíkem, stál 8,50 Kč. Podle dobových zvyklostí se nabízela jedna hnědá polévka (s játrovými noky) a jedna polévka bílá (ragú).

Předkrmy byly na výběr celkem tři, třeba moskevská vejce. „Pokud si ale myslíte, že je to nějaká obdoba slavných ruských vajec, jste na omylu! Československý kuchařský lexikon z 30. let totiž říká, že to jsou vejce obložená kysaným syrovým zelím, celerovým a okurkovým salátem, červenou řepou a rosolem.“

Ruský salát s lanýži

Ruský salát představoval jakousi velmi luxusní variantu bramborového salátu, ve kterém ale nesmělo (vedle různých druhů zeleniny, hříbků, slanečků či šunky) chybět ani humří maso či lanýže. Třetí nabízený předkrm byl pstruh s jednou z nejstarších známých omáček Robert, což je jedna z variant slavné francouzské demi-glace. K správnému nedělnímu obědu lepších vrstev patřila pečeně. Chybět nesměla ani naše „národní klasika“, vepřová pečeně s knedlíkem a zelím či pečená husa se stejným obložením.

Podpisová akce v národním podniku Stavební isolace na Národní třídě, dnes palác Metro

Palác Metro hrál svou významnou roli i v srpnu 1968

autoři: Kateřina Dvořáková , Roman Vaněk
Spustit audio