Cyril Höschl: Vánoce bez dárků? Konečně máme šanci vrátit se k původnímu významu vánočních svátků

„Vánoce nejsou zdaleka jenom dárky, ale také rituály,“ říká v pořadu Jak to vidí... psychiatr Cyril Höschl. „Bohužel se tradiční svátky často na čistou komerci redukují, čímž se význam společného usebrání, strávení nějakých chvil pohromadě se svými blízkými ztrácí.“

Uvolnění se a přesunutí každodenního rutinního programu do jiné oblasti je ale podle odborníka na duševní zdraví nesmírně důležité. A právě chudší Vánoce nebo Vánoce bez dárků by mohly být podle něj dobrou příležitostí se k těmto původním významům vrátit. „Může nám to pomoct uvědomit si, že vánoční rituály mají širší hodnotu, kterou stojí za to respektovat bez ohledu na to, jak jsme na tom ekonomicky. I chudé Vánoce mohou být totiž šťastné.“

Směnný obchod

Pomoct může i připomínka toho, že bývaly doby, kdy značná část populace neměla na dárky, a přesto si s tím nějak dovedla poradit. „Kolikrát cennější je si s dítětem jenom pohrát než ho zavalit dárky, které rychle rozbalí a vzápětí odloží. Neviděl bych to tedy tak tragicky. Všechno zlé je pro něco dobré. A obdarovat se dá i jinak než dárky.“

Čtěte také

I Ježíš se narodil v době krize. Podstatná je naděje. Arnošt Goldflam, Iva Holmerová a Tereza Matějčková v adventním speciálu Jak to vidí...

Inspirovat se můžeme třeba u primátů. „Šimpanzi si výskají srst, ale není to jen kvůli blechám. Ve skutečnosti se opečovávají, protože to je příjemné. Navíc je to komodita, s kterou obchodují. Je to sociální směna. Nepotřebují drahé hračky, ale princip je stejný. Obdarovávají se například šimráním po zádech.“

„A i lidé se mohou opečovávat různými způsoby. Chodíme spolu do divadel, na koncerty, obdarováváme se, čímž vytváříme směnu, která utužuje osobní pouta. A proto je to také spojeno s emocí. Když dostanu dárek, mám radost, že si na mě dotyčný vzpomněl, že mě má asi rád. A když já dávám dárek, tak mám příjemný pocit z toho, že toto pouto vytvářím,“ vysvětluje psychiatr.

Blíž k sobě

Proč ale právě o Vánocích jsou na sebe lidé hodnější, ohleduplnější a laskavější? Proč tomu tak není pořád? „Bohužel to přenést nejde. Náš život je strukturován různými svátky. Nejkratší interval je týdenní, kdy na konci přichází den, kdy se má vypřáhnout. Je to den, který je trošku jiný než ty ostatní. Například v tom, že se chodí do kostela. A tady začíná ten princip, že je zapotřebí svůj čas, svůj život strukturovat, rozdělit ho nějakými srozumitelnými světlými body, které se odlišují od těch ostatních.“

Logicky z toho pak pramení, že významné svátky, které jsou jen jednou za rok, se musejí odlišovat daleko výrazněji a významněji. „A s tím souvisí právě to, že máme tendenci a vnitřní potřebu se i jinak chovat a udělat si to hezké, protože jinak by to nebyl svátek. Bohužel této katarzi, kdy se všichni uvolní a zasednou ke svátečnímu stolu, často předchází napětí a stres. To k tomu ale prostě patří, ale je nutné se tím nenechat úplně zdeptat,“ uzavírá Cyril Höschl.