„Co je konzervované, to je nezdravé.“ Pravda, nebo mýtus?
Konzervace má nejrůznější formy: sušení, chlazení, mrazení, solení a do konzerv se potravina dostane po pasterizaci a sterilizaci. Neztratí ale každá potravina s prodlouženou trvanlivostí to nejdůležitější, co v sobě vlastně má?
„To je základní otázka,“ říká Aleš Rajchl z VŠCHT Praha Ústavu konzervace potravin. „Celý náš ústav totiž vlastně zkoumá, jak konzervovat bez nutričních a senzorických ztrát.“ Proč mají lidé často pocit, že co je konzervované, je nezdravé?
Doma vs. v továrně
„Je to taková polopravda. Pokud si doma vytvoříte masovou konzervu, je konzervovaná pouze teplem. Vy ji pouze osolíte nebo jinak ochutíte, což zároveň neznamená, že zvýšíte její konzervační účinek.“ Jiná je situace, pokud se přidají chemické látky jako je kyselina benzoová a sorbová, nebo nejrůznější éčka.
Rajčata vs. rajčatový protlak
„Pokud vyrábíte rajčatový protlak, tepelným zpracováním mu změníte strukturu. Ta je ale pro váš organismus ještě užitečnější než samotné rajče.“ Výrobci taky občas sáhnout k následnému doplnění ztracených hodnot. „Potravinu, která třeba ztratí vitamín C, není až takový problém obohatit (fortifikovat) na původní, nebo dokonce vyšší hodnotu.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
