„Chvilku jsem měl pocit, že je mě jenom půlka.“ Jiří Dědeček otevřeně o své nemoci i spolupráci s Janem Burianem
„Nemoc je užitečná věc,“ uvažuje Jiří Dědeček v rozhovoru pro Noční Mikrofórum s Janou Rychterovou na Dvojce.
Když byl součástí dvojice Burian–Dědeček, jejich tandem byl velmi populární. Oni dva to ale vnímali jinak. „Nedařilo se nám vydat knížku. Nedařilo se nám vydat desku. Nedařilo se nám získat divadlo, ani uplatnit divadelní hru,“ vzpomíná Jiří Dědeček.
Měli kokpit trabanta, ve kterém brázdili republiku. Hráli několikrát denně. Publikum řvalo smíchy. Úspěšnost se šířila šeptandou. Jenže pocit uspokojení nepřicházel. A tak se rozdělili. Jiří Dědeček zůstal u písničkaření, básniček a překládání.
Nemoc je užitečná věc
Prošel si složitou a dlouhou léčbou. Dřív se v textech pouštěl po vlnách humoru, ale pak přišla změna. „Když jsem poprvé přeložil několik Brellových písní, zjistil jsem, že vypsat se ze všeho je jistý druh terapie.“ Překládal básníky, kteří zemřeli na rakovinu.
„Bylo to sbratření přes chorobu,“ dodává. „Určitým způsobem jsem se až bál, jak si ti pánové ten svůj konec ve vlastním díle předepsali. Věděli, že jsou nemocní a se smrtí velmi elegantním způsobem literárně koketovali. Jako by ji přitahovali,“ vysvětluje.
Komu udělaly radost jeho básničky pro děti? Mělo by mít tvůrčí psaní nějaká pravidla? A jak se předvádí slonbidlo?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
