Český Albert Einstein, který nosil podpatky... Příběhy slavných: Ladislav Smoljak

Účinkují Marek Němec a Helena Dvořáková, napsal Radek Brož, režie Bela Schenková.
Natočeno v roce 2016.

Narodil se za první republiky, v rodině krejčího z Podkarpatské Rusi. Otce, jako malého sirotka, přesídlili do Čech, prarodiče Ladislav Smoljak nikdy nepoznal. Na DAMU ho nevzali, tak si vybral učitelskou profesi (matiku a fyziku) na pedagogické fakultě. Svou bohatou hřívou na hlavě vzhledem připomínal Alberta Einsteina (taky mu tak říkali).

Neposlouchal, raději mluvil

Vždy raději mluvil, než poslouchal a při jízdě na kole si zpíval árie. Co se moc neví je, že rád nosil podpatky (aby vypadal vyšší). Divadlo miloval už na gymnáziu, a když se na „Pajdáku“ potkal se Zdeňkem Svěrákem a Miloněm Čepelkou, založili časopis a pak i vlastní divadlo. Než se ale stal režisérem a profesorem cimrmanologie, učil na jedenáctiletce v Brandýse nad Labem a psal do novin.

Za 40 let napsali 13 her

První hra Divadla Járy Cimrmana Akt měla premiéru v říjnu 1967. Napsal ji se Svěrákem, stejně jako dalších 13 her (za 40 let spolupráce). Svěrák byl nejen kolega, ale i kamarád se stejným smyslem pro humor. Smoljak byl intelektuálnější, Svěrák zas lidovější, ne podbízivý. Tématem jejich her byla hloupost (někdy roztomilá, někdy ne). Smoljak se ale neživil jen Cimrmanem, měl vlastní soubor, psal divadelní hry, točil filmy. Taky se ženil, rozváděl a (občas) vychovával čtyři děti (ze tří vztahů).

Herec, ale i zedník

Smoljak celý život něco stavěl. Rekonstruoval byty, opravoval chalupy, stavěl domy, které po rozvodu dostala některá manželka. Dokonce měl i vlastní náklaďák a klisnu huculského koně Máňu. Byl ale i hercem a filmovým režisérem (Kulový blesk, Pražský student, poslední byla hořká komedie Nejistá sezóna). Stávalo se, že mu „pod dojmem nečekaného zásahu krásy“ vyhrkly slzy.

Starost o věci veřejné

Nejen smyls pro humor, ale i starost o věci veřejné byla součástí osobnosti Ladislava Smoljaka. O funkce a politická křesla nikdy nestál, nahlas ale vyjadřoval své názory k dění v nové demokracii. Často opakoval slova Jana Wericha: „…bitva s lidskou blbostí se nedá vyhrát, z boje se ale nesmí utéct, protože by pak blbost zaplavila svět“. Životní příběh Ladislava Smoljaka se uzavřel v roce 2010, tehdy o něm Zdeněk Svěrák řekl: „Svůj život rozhodně neprošustroval.“