Česko(slovensko) jako líheň teroristů? Projevy terorismu u nás až do klíčového roku 2001

Socialistické Československo před rokem 1989 v zájmu „světové revoluce“ školilo, ukrývalo a vysílalo množství protizápadních teroristů. Třeba jeden z nejhledanějších teroristů světa Iljič Ramiréz Sánchez (Venezuelan známý spíš jako Carlos nebo Carlos Šakal) „navštívil“ Československo dvakrát: v 70. letech a v roce 1986.

Jeho skupina pak stála i za mnichovským atentátem na Rádio Svobodná Evropa v roce 1981, který nejvíc poškodil právě českou sekci. Samotná československá rozvědka měla na svědomí třeba pumový teroristický útok ve Francii v roce 1957, při kterém zemřela manželka prefekta Štrasburku.

Líheň špionů a teroristů u nás byla v 70. letech na fakultě Státní bezpečnosti v Zastávce u Brna. Úspěšně se v ní proškolili třeba příslušníci Rosy z Itálie nebo „studenti“ z Vietnamu, Nikaraguy, Sýrie a hlavně z Palestiny. Výcvik probíhal i v rekreačním středisku FMV v Jílovém u Prahy nebo ve vojenském prostoru Doupov.

„Nejde tak vyloučit, že v islámských teroristických skupinách jsou lidé, kteří u nás vystudovali, absolvovali policejní kurzy a dobře znají naše území. Mnozí z nich se u nás díky sňatkům usadili a mohou tak snadno vytvářet tajnou infrastrukturu, kterou lze kdykoliv oživit,“ připouští ministerstvo vnitra (o tom více na stránkách ministerstva).

Atentát vs. terorismus

V našich novodobých dějinách se ale místo pojmu terorismus často používá slovo atentát. Prvním úspěšným československým atentátníkem byl 19letý anarchokomunista Josef Šoupal, který ráno 5. ledna 1923 před domem č. 10 v Žitné ulici zastřelil tehdejšího ministra financí Aloise Rašína.

To při tzv. Krabičkovém atentátu z podzimu 1947 nebyl nikdo z trojice politiků Zenkl–Drtina–Masaryk zraněn. Protože ale balíčky s výbušninami objednali komunisté, k soudu se zadrženými už po únoru 1948 nedošlo. Odsouzeni byli naopak svědci a vyšetřovatel. Podle pozdější oficiální verze šlo o provokaci proti komunistům. O tomto pokusu o atentát/teroristický útok se tak ještě dnes mluví spíš jako o Krčmaňské aféře.

Pavel „Ulyxes“ Minařík (uprostřed), brněnský hlasatel a tajný agent v Rádiu Svobodná Evropa. V letech 1970–1975 předal centrále v Praze tři konkrétní návrhy na vyřazení vysílače trhavinou. Počítaly i se smrtí pracovníků stanice|foto:Jiří Kruliš,ČTK

Ani po roce 1989 se ale situace nezlepšila. Když časopis Respekt označil za teroristu tajného agenta StB Pavla Minaříka, který v letech 1970–1975 plánoval pumový útok v Rádiu Svobodná Evropa, Minařík je zažaloval. Respekt se nakonec musel omluvit.

Situace v letech 1990–2001

Po revoluci se Československo najednou dostalo do hledáčku teroristických organizací ze zemí, s kterými mělo ještě donedávna přátelské vztahy (např. Libye). Vznik nových potenciálních nepřátel ještě potvrdil vstup do NATO 12. března 1999 nebo vysílání Rádia Svobodná Evropa do Íránu a Iráku.

Podle ministerstva vnitra se do roku 1989 bombové útoky na našem území využívaly k trestné činnosti jen výjimečně (asi 1x za 10 let). Prudký nárůst od roku 1990 se zastavil až v roce 2000. Souvisel s transformací společnosti a obecným nárůstem kriminality.

Přesto u nás v letech 1990–2001 nedošlo ke klasickému teroristickému útoku s vazbou na mezinárodní seskupení. Došlo ale k několika trestným činům se znaky terorismu, které většinou nemají ideologické motivy jako v minulosti. Jsou spíš záležitostí jednotlivců a jejich účel je ryze kriminální, případně patologický:

Boj proti terorismu spadá pod Útvar pro odhalování organizovaného zločinu. Od 1. ledna 1997 působí oddělení terorismu samostatně. Do roku 2001 například budovalo informační databázi a vyhodnocovalo arabskou komunitu u nás a představitele irácké opozice. Teroristické útoky z 11. září 2001 v New Yorku změnily pohled na terorismus jako takový.

Zpět na: časovou osu a mapu Historie českého zločinu