Braňo Holiček: Byl jsem otravný herec. Proto jsem si stoupnul za kameru
Herec nebo režisér? Přestože jej stále můžete tu a tam vídávat na televizních obrazovkách, Braňo Holiček sám sebe považuje dnes už spíš za to druhé. Naposledy upozornil krátkým filmem Na Hory. Ještě častěji ale režíruje na divadle. A dostal se dokonce už i do zlaté kapličky, kde režíruje inscenaci Jsme v pohodě.
„Je to fajn. Byl jsem samozřejmě nervózní. Člověk se nezbaví pocitu, že jde do Národního divadla a všichni na něj koukají. Tak teď se teda předveď, když už jsme tě sem pustili. O to větší radost mám, že hra je úspěšná a chodí na ni diváci. Myslím, že i herci ji mají rádi,“ říká o režírování na první scéně.
Holičkovu tvář si diváci mohou vybavit ze starších filmových počinů jako Všichni moji blízcí nebo i ze seriálů Zdivočelá země, Vyprávěj či Ordinace v růžové zahradě. Už tehdy měl tendenci mluvit režisérům do jejich práce. „Vždycky jsem byl asi otravný a angažovaný herec. Zajímalo mě, na čem pracuju. Měl jsem pocit, že s režisérem nesouhlasím, ale ctil jsem rozložení sil. Došlo mi, že jediná šance, jak to zvrátit, je stoupnout si na druhou stranu.“
Krátký film Na hory režiséra Braňo Holička:
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
