Barrandovské skály

30. červenec 2014

Slovo nad zlato

Muž, který dal jméno unikátní, geologicky významné a malebné oblasti Barrandovských skal, i méně malebnému mostu a nedalekému sídlišti, k nám přišel v 19. století z Francie.

Joachim Barrande studoval polytechniku a stavbu mostů a silnic v Paříži a zajímal se o přírodní vědy. Stal se vychovatelem vnuka francouzského krále Karla X., a když byli Bourboni vyhnáni z Francie, odešel s nimi do exilu. Cesta ho zavedla až do Čech, kde žil skoro 50 let.

Ve středních Čechách objevil bohatá naleziště zkamenělých pravěkých živočichů. Všechno to začalo zakázkou, kterou mu dal hrabě Kašpar Šternberk, přírodovědec, mecenáš a sběratel, zakladatel pražského Národního muzea. Barrande měl vyměřit trasu koněspřežné železnice údolím Berounky. Z Prahy přes Křivoklát až do Plzně. Nakonec nebylo na celou stavbu dost peněz.

Ale to nevadilo. Výsledek byl přesto naprosto bombastický! Během průzkumných prací totiž objevil v okolí Skryjí a Týřovic naleziště fosilií. Po dalších 44 let se Barrande věnoval jejich studiu a výzkumu.

Rád dával prvohorním mlžům česká jména: Maminka, Tetinka, Spanila či Panenka vendeta (parafráze na Prodanou nevěsta).

Česky se Joachim Barrande učil od matky Jana Nerudy

Barbora Nerudová, matka básníka, který kraluje čítankám, vedla Barrandovi domácnost a učila ho česky. Joachim Barrande si paní Barboru oblíbil a na její počest pojmenoval jednoho trilobita Babinka prima.

Jana Nerudu prý Barrande přesvědčoval, že chce-li svému národu opravdu prospět, má nechat veršů a chopit se některé přísné vědy.

K ženám se vždy choval šarmantně, ale na to, aby se oženil, si při vší té práci nějak nenašel čas. Vedl přísný a zbožný život. Brzy vstával a potrpěl si na přesnost. Pivo si ředil vodou a přislazoval cukrem. Při vědeckých výpravách se živil pouze mlékem a chlebem.

Za výzkum zkamenělin utratil půl milionu franků a o svém bádání napsal rozsáhlé dílo. Mělo 6000 stran a popsal v něm přes 3500 tisíce druhů prvohorních zkamenělin. Jak už to bývá, došlo uznání dřív v cizině než u nás.

Rozsáhlé sbírky věnoval Muzeu Království českého, protože „z české země pocházejí, české zemi nechť náležejí“.