Astronauti ve vesmíru ztrácejí zrak
Odlétají za hranice planety se zdravýma očima a po návratu na Zem nezaostří na písmena v knize. Potíže s viděním má třetina astronautů, kteří ve vesmíru strávili kratší dobu, a 60 procent těch, kteří mimo Zemi strávili více než půl roku.
Příspěvky Meteoru 28. 1. 2017
01:08 Je dálnice D8 bezpečná?
11:25 Proč je odvrácená strana Měsíce tak jiná?
16:26 Padesát let zákazu výrovky
24:11 Rozhádané klima 3/7
32:34 Astronauti ve vesmíru slepnou!
42:32 Elixír mládí nadosah
O tom, že pobyt ve vesmíru způsobuje lidskému tělu nejrůznější komplikace, se ví. O problémech s očima se ale dosud příliš nemluvilo. „Je to docela překvapení, první studie na toto téma se začaly objevovat teprve zhruba před 3 lety,“ uvedl v Meteoru oční lékař Pavel Němec z Ústřední vojenské nemocnice v Praze Střešovicích.
Do vesmíru se přitom létá už 60 let. „Dnes umíme pacienty lépe vyšetřit, například dovedeme změřit jemné nuance změn vrstev nervových vláken,“ vysvětlil Pavel Němec. „Málokomu se po návratu z vesmíru dělala lumbální punkce. To všechno podstupují až dnešní astronauti. Vyšetření u nich odhaluje výrazný přetlak v mozkomíšním moku, který je velmi pravděpodobně způsoben pobytem v mikrogravitaci vesmíru,“ dodal lékař.
Raději být VIP než mít VIIP
Oftalmologové znají syndrom očí vesmírných letců pod zkratkou VIIP, v překladu by se dalo mluvit o „zrakovém postižení a intrakraniálním tlaku (tlak v lebce)“. Snížení gravitace při opuštění zemského povrchu představuje pro člověka problém. Tekutiny mozkomíšního moku a krve se totiž přestávají držet rovnoměrně po celém těle a přesunují se výrazněji k hlavě. Tam doslova tlačí na oko a deformují jeho tvar.
„Dochází k určitému oploštění bulbu, tedy oční koule. Jednak vzniknou vlny, říkáme jim foldy ve stěně oka, a také se změní dioptrický rámec oka. Lidé, kteří před odletem neměli žádné dioptrie, se vrací s plus jedničkou nebo dvojkou,“ vysvětlil Pavel Němec.
Mise na Mars ohrožena
Vědci teď zkoumají, jestli jsou oční vady astronautů pouze dočasné a zrak se sám upraví, nebo naopak trvalé. Pokud by se přišlo na to, že oční problémy přetrvávají nebo se dokonce zhoršují, znamenalo by to výraznou komplikaci plánované cesty lidské posádky na Mars. Let k rudé planetě a zpět totiž může trvat i tři roky. V nejhorším možném scénáři by se mohlo stát, že posádka postupně oslepne.
„Představa, že se lidský zrak výrazné změně gravitačního působení přizpůsobí, je iluzorní. Trvalo by to několik generací, evoluce není na krátko. To řešení musí být jiné, například nahrazení gravitace odstředivou silou vyvolanou rotací kosmické lodi, což bude zřejmě ještě velice náročné,“ uzavřel oční lékař Pavel Němec.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
