Ariadnina nit
Myšlenka, která nás provází spletitostmi života. Vodítko, které nám pomůže najít cestu z labyrintu složitých událostí.
Ariadna (Čistá) a její sestra Faidra (Zářivá) jsou v řecké mytologii dcery krétského krále Mínóa a jeho manželky Pásifaé. Když Pásifě svedl posvátný bílý býk, narodil se Mínótaurus, stvoření s tělem člověka a hlavou býka.
Klubko nití na cestu do bludiště
Král Mínós nechal vystavět bludiště, do kterého příšeru zavřel. Protože Mínótaurus se živil lidským masem, uvalil král hrůznou daň na Athény, pravidelně museli být na Krétu posíláni mladí lidé, vždy sedm dívek a sedm chlapců.
Záchranu přinesl až princ Théseus, syn athénského krále Aigea. Mínótaura zabil díky pomoci Ariadny a její „nitky“. Odmotával totiž klubko nití, a díky tomu našel cestu z bludiště.
Opuštěná a zachráněná, zrazená, a přece nakonec milovaná
Princeznu sice požádal o ruku, dokonce ji vzal s sebou na loď a odpluli z Kréty. Cestou se ale zastavili na ostrově Naxu. Když Ariadna usnula, nechal ji Théseus spát a odplul. Vysvětlení jsou minimálně dvě. Podle první Théseus miloval jinou ženu a Ariadnu jenom využil. Druhá praví, že Ariadnu si vyhlédl sám Dionýsos, kterému byl Naxos zasvěcen, a ten Théseovi přikázal, aby odplul.
Dionýsos se s Ariadnou opravdu oženil a vzal ji mezi bohy. Na Dionýsově voze se objevovala s diadémem na čele. Dostala ho jako svatební dar a měl zářit věčně. Po Ariadnině smrti vyhodil Dionýsos její korunku na oblohu, aby ji žádná jiná žena nemohla nosit. Drahokamy se proměnily v hvězdy a září na obloze jako souhvězdí Severní koruny.
Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
