Analytik Smetana: Jaderné zbraně jsou globální problém. Ochota vzdát se jich je ale mizivá

Lidstvo vlastní zbraň, která by během okamžiku dokázala zničit celý svět. Nebezpečí jaderné zbraně ale nespočívá pouze v její ultimátnosti, ale i v tom, že je dobře použitelná k zastrašení nepřítele.

Čtěte také

iROZHLAS

Jaderné odstrašování funguje do doby, než selže. Ukrajina nese břemeno této taktiky, míní expertka

„Takzvané jaderné odstrašení je myšlenka, kdy pomocí hrozby použití jaderných zbraní donutíme protivníka, aby něco neudělal, typicky, aby na nás nezaútočil. V případě dvou jaderných mocností pak jde o jaderný pat, kdy ani jedna země nejde do útoku,“ vysvětluje v pořadu Jak to vidí... bezpečností analytik a vedoucí pražského centra pro výzkum míru Michal Smetana.

Základem teorie odstrašení je přitom nejenom kapacita a schopnost jaderné zbraně účinně použít, ale také věrohodnost. Podle vysvětlení Michala Smetany jde o situaci, kdy jaderný stát dává dostatečně najevo, které kroky by už pro něj byly neakceptovatelné, že by přistoupil k použití jaderných zbraní. „Hlavním důvodem by bylo použití zbraní hromadného ničení nebo obrovská konvenční operace, která by ohrožovala samotnou existenci státu.“

Jaderná devítka

Jaderných zemí je v současnosti devět. Kromě Spojených států amerických, Ruska a Číny je to ještě Francie, Velká Británie, Indie, Pákistán, Izrael a Severní Korea, přičemž jaderný arzenál se odhaduje na 12 000 jaderných hlavic. Hranice mezi civilním a vojenským využíváním jaderné energie je však velmi tenká.

Čtěte také

Bezpečnostní analytik Michal Smetana: Studie ukázala, že běžní Rusové jsou proti jaderným zbraním. Riziko konfliktu je ale nejvyšší za dobu od 80. let

„Není to vlastně žádný technologický problém. Je to spíše rozhodnutí. A je to vlastně jedno z klíčových dilemat a tenzí současného jaderného světového řádu. I proto vznikla mezinárodní atomová agentura, která má za úkol kontrolovat, aby tato hranice nebyla v jednotlivých státech překročena.“

Jediným státem, který se rozhodl vystoupit ze smlouvy o nešíření jaderných zbraní a změnit tím svůj status ze státu nejaderného na stát jaderný, je Severní Korea. „Severní Korea aktuálně má existující jaderný arzenál, ne sice příliš rozsáhlý, ale výrazně více sofistikovaný, než si mnozí lidé myslí. Potenciálně se od roku 2002 řeší také Írán. Ten v současné chvíli sice nemá jaderné zbraně, případné výrobě je ale relativně blízko, pokud by takové rozhodnutí učinil,“ přibližuje analytik.

Vzdát se jaderných zbraní?

Jak přimět státy vzdát se svého jaderného vlastnictví je předmětem debat od počátku jaderného věku. Podle Smetany rozhodně nejsme ani po takové době v bodě, kdy by státy skutečně byly ochotny se jaderných zbraní vzdát.

„Diskutuje se převážně o tom, co by mohlo do budoucna nahradit jejich bezpečnost, aby si nemusely jaderné zbraně držet jako předmět odstrašení. V tuto chvíli je to ale debata ohledně velmi dlouhodobých implikací. Nicméně to, že existence jaderných zbraní implikuje riziko jejich použití a jejich použití implikuje riziko konce civilizace, zůstává jedním z největších globálních problémů, kterým se lidstvo zabývá. Řešení pro něj ale zatím nemá,“ uzavírá Michal Smetana.