Bezpečnostní analytik Michal Smetana: Poruší Putin jaderné tabu? Panika není namístě. Výhodnější je zbraněmi jenom hrozit

„Riziko použití jaderných zbraní je reálné. Zároveň je ale třeba zdůraznit, že pravděpodobnost, že se tak stane, je pořád nízká,“ uklidňuje v pořadu Jak to vidí... bezpečnostní analytik z Institutu politologických studií Univerzity Karlovy Michal Smetana.

Čtěte také

Bezpečnostní analytik Michal Smetana: Studie ukázala, že běžní Rusové jsou proti jaderným zbraním. Riziko konfliktu je ale nejvyšší za dobu od 80. let

Problém je v tom, že lidé mají tendenci z dílčích informací vyvozovat dalekosáhlé důsledky. „Jedna krabice zrezavělé munice v Rusku ale automaticky neznamená, že veškeré ruské vojenské systémy jsou nefunkční. A už vůbec to neznamená, že na stejné úrovni jsou i jaderné zbraně, a že se tedy nemáme čeho bát.“

Extrémy jsou ale patrné i na druhé straně. „Každé prohlášení kdejakého poslance ruské Dumy o použití zbraní je automaticky považováno za signál, že k tomu skutečně má dojít. To je přehnané a velmi často to nemá žádný reálný základ,“ je přesvědčen expert na mezinárodní bezpečnost.

Jaderná strategie Ruska

Média ale často k ukvapeným závěrům sahají. „Pokud se tématu nevěnujete dlouhodobě, chybí vám schopnost vidět alternativy vysvětlení a často skáčete po tom prvním a nejjednodušším. U jaderných zbraní ale platí, že jednoduchý selský rozum nepomáhá. Je to oblast, ve které máme velmi málo zkušeností. Jaderné zbraně byly použity pouze dvakrát, a to až na konci druhé světové války Spojenými státy proti Japonsku. Od té doby se to už nestalo.“

Čtěte také

iROZHLAS

Kdyby chtěl Putin použít jaderné zbraně, USA to budou vědět s předstihem, tvrdí expert

Neexistence širší historické zkušenosti, na jejímž základě by mohl Západ jednat, nutně vede k tomu, že se musí spoléhat na simulace, teoretické modely, znalost strategických dokumentů a ruského doktrinálního uvažování i širší logiku toho, jak funguje jaderná strategie.

V případě, že by ale Rusko skutečně přistoupilo k použití jaderných zbraní, předcházela by tomu podle Smetany celá řada kroků. „Říká se tomu eskalační žebřík, kdy jedna strana odhaduje, co udělá druhá strana, a podle toho přizpůsobuje svůj nátlak. V rámci ruských doktrinálních dokumentů se velmi často zmiňuje, že by předcházely demonstrativní výbuchy, otevřené výhrůžky, jasná signalizace. Nehledě na to, že bychom viděli i fyzické přesuny ruského strategického arzenálu.“

V mlze války

Podle Smetany tak nedává ani pro Rusko smysl z ničeho nic použít jaderné zbraně a okamžitě platit vysokou politickou cenu. Mnohem výhodnější je jimi různým způsobem hrozit a nutit protivníka zasednout k jednacímu stolu. „K nečekané eskalaci přesto může dojít.“

„Máme sice satelitní systémy, dobré zpravodajské systémy, přesto jsme pořád v ,mlze války‘. Víme, že Vladimir Putin vsadil vlastní reputaci a budoucnost svého vlastního režimu v Moskvě na výsledek války na Ukrajině, a rozhodovat se může jakkoli. Přesto je norma nepoužívání jaderných zbraní v mezinárodní politice velmi silná.“

A i Kreml ví, že by to mělo velmi dramatické následky.  „Včetně naprostého šoku na mezinárodní scéně, kdy by se z Ruska stal darebácký stát, který udělal něco, co by bylo odsouzeno ještě mnohem více než konvenční útok proti Ukrajině. Což samo o sobě je flagrantní porušení mezinárodního práva,“ uzavírá Michal Smetana.