Přepis: Jak to vidí Michal Smetana – 6. října 2022

Jan BURDA, moderátor
V souvislosti s válkou na Ukrajině, kterou rozpoutal režim ruského prezidenta Vladimira Putina, média a jejich experti stále častěji spekulují o možnosti, že by Putinovo Rusko mohlo sáhnout k použití taktických jaderných zbraní, a to v návaznosti na výhrůžky Kremlu. Dnešní host se věnuje právě problematice jaderných, chemických a autonomních zbraní, teorii odstrašení a politické psychologii. Začíná Jak to vidí, Michal Smetana, expert na mezinárodní bezpečnost z Institutu politologických studií Univerzity Karlovy. Dobrý den, pane docente.

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Dobré ráno.

Jan BURDA, moderátor
K poslechu zve také Jan Burda. /znělka/

Ve své analýze pro server Voxpot z poloviny léta uvádíte, teď volně cituji, že zaznívají hlasy, které riziko prolomení takřka 80 let trvajícího jaderného tabu buďto podceňují, anebo naopak zveličují. Jaká rizika jsou tedy teď reálná a jaká nikoliv?

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Určitě se jedná o rizika, která jsou reálná, ale my se zároveň s tím snažíme zdůrazňovat pořád, že to, proč tomu dáváme takovou pozornost, je sice reálnost té hrozby a její vysoké konsekvence jsou v kontextu pořád relativně nízké pravděpodobnosti toho, že se to stane. /nesrozumitelné/ nízká, ale riziko velmi vysoké a vlastně zakládá ten důvod pro to, abychom se tomu věnovali systematicky. Každopádně ten problém je, že celá řada lidí vlastně z nějakých velmi dílčích informací a z krátkých zpráv vyvozuje velmi dalekosáhlé důsledky, a to oběma stranami. Že občas vidíme takové ty případy, kdy někdo uvidí fotku je jedné krabice zrezavělé munice v Rusku, rád se tomu zasměje, ale z toho potom to extrapoluje dále a představuje si, že veškeré ruské vojenské systémy jsou nefunkční, a extrapoluje to až na tu úroveň těch jaderných zbraní, že potom je taková ta úvaha, jim určitě jaderné zbraně stejně nefungují, takže se nemáme čeho bát. Což je problém, pokud do toho neznáte ten širší kontext a nevíte, jaké množství peněz Rusko investovalo poslední 20 let do jaderné výzbroje a jak probíhají testy jejich zbraňových systémů na této úrovni a podobně. Ale stejně tak to vidíme i ty extrémy na druhé straně, kdy potom každé prohlášení některého třeba poslance ruské dumy, které mluví o tom, že už by měl Vladimir Putin použít jaderné zbraně, je pak považováno jako nějaký signál, že k tomu skutečně má bezprostředně dojít, u některých lidí, což je taky až přehnané a velmi často to nemá žádný reálný základ.

Jan BURDA, moderátor
Mohli bychom si tedy trochu možná i pro uvedení do obrazu a také trochu možná pro uklidnění říci nějaké, řekněme, takové ty obvyklé chybné předpoklady v mediálních výstupech, které zaznívají? Zkrátka, na co mají experti západních médií tendenci zapomínat?

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Možná to nejdůležitější je nedělat ukvapené závěry z dílčích informací. Říkám, to, že někde vidíte fotku krabice zrezivělých pušek, která se otevřela, tak to nutně neznamená, že všechny ostatní krabice jsou ve stejném stavu, a také to nutně neznamená, že veškerá další výzbroj je ve stejném stavu, a podobně. To je v zásadě ta celá otázka expertizy a toho, že pokud se někdo tématu věnuje dlouhodobě, tak v takové chvíli vidí celou řadu možných vysvětlení pro všechny události, které se dějí. A samozřejmě velmi často pořád /nesrozumitelné/, ale dokáže si představit alternativy. A pokud se tomu nevěnujete zase dlouhodobě, tak někdy ty alternativy nevidíte a skáčete po tom prvním jednoduchém vysvětlení. Obecně co se týče jaderných zbraní, tak platí, že tady nějaký jednoduchý selský rozum velmi často nepomůže. Je to prostě oblast, ve které máme relativně málo zkušeností, jaderné zbraně byly použity v historii pouze 2×, a to na konci druhé světové války Spojenými státy proti Japonsku, od té doby se to nikdy nestalo, že nemáme ani žádnou širší historickou zkušenost, na jejímž základě bychom mohli jednat, nějak se z ní vhodně poučit. Takže musíme spoléhat na to, že zde máme různé simulace, /nesrozumitelné/ teoretické modely, ale i například znalost strategických dokumentů Ruska, ruského doktrinálního uvažování a nějaké širší logiky toho, jak funguje daná strategie.

Jan BURDA, moderátor
Ukrajinská armáda, která teď čelí té ruské, která napadla Ukrajinu, osvobozuje mnohá území, v posledních týdnech provedla úspěšné protiofenzívy, jak důležitá je to změna, řekněme, právě i v rámci toho mechanismu rozhodování, dá-li se to odhadnout, pro rozhodování ruského prezidenta?

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Myslíte v kontextu možného použití jaderných zbraní? Opět nejsme situaci, kdy bychom měli začít panikařit a domnívat se, že hrozí bezprostřední použití jaderných zbraní, pořád platí, co jsem říkal na začátku, že ta pravděpodobnost je nízká, ale je to zároveň reálná hrozba, proto tomu věnujeme pozornost. Každopádně i tak nás to vede k určitému dílčímu znepokojení, protože pokud si představíme, že by skutečně Vladimir Putin přistoupil k použití jaderných zbraní, s čímž je spojena celá řada politických nákladů na jeho straně, tak to bude pravděpodobně spíše v situaci, kdy se mu nedaří na bojišti a kdy v podstatě tím konvenčním způsobem, tedy pomocí klasických komerčních jednotek nebo konvenčních strategických zbraní, není schopný dosáhnout svých cílů a potenciálně mu může hrozit, že by například zkolabovala ruská vojska na Ukrajině a Ukrajina by postupně dobývala další a další území a jeho by to přímo ohrožovalo na vládě v Rusku. Tzn. začal by to vnímat jako ohrožení jeho vlastního režimu a tedy jeho samotného. To je nějaká, dejme tomu, série kroků, která pokud by se takto odehrála, tak je to něco, kde jsme výrazně nervóznější a věnujeme teda tomu tématu větší pozornost. A proto pokud Ukrajina převzala iniciativu, což se aktuálně děje, a daří se jí na bojišti, proto také dáváme velký pozor na to, jak se může tato situace vyvíjet i tímto eskalačním směrem.

Jan BURDA, moderátor
Můžete trochu přiblížit logiku ruské jaderné strategie, z čeho vychází a jaké reakce mají připraveny v plánech?

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Tak obecně platí, že jedna věc je nějaká čistě deklarovaná doktrina o tom, za jakých okolností by Rusko použilo jaderné zbraně, což je velmi stručný dokument, který je zároveň velmi vágní. Samozřejmě jsou tam podmínky, jako že pokud by někdo proti Rusku použil zbraně hromadného ničení nebo proti ruským spojencům, případně je tam i podmínka, pokud by došlo ke konvenčnímu útoku, který by ohrozil existenci samotného ruského státu, co to přesně znamená, nikdo úplně neví, musíme to spíše brát tak, že to je takový signalizační dokument směrem k nepřátelům Ruska, směrem ke spojencům Ruska a směrem k ruskému obyvatelstvu, který nějakým způsobem dává najevo obecný ruský postoj, ale zároveň dává prezidentu dostatek flexibility, aby o tom použití jaderných zbraní mohl skutečně rozhodnout ve chvíli, kdy on chce. Tzn. že to vyhodnotí sám. Ale k tomu máme samozřejmě celou řadu nějakých doktrinálních dokumentů nižší úrovně, ze kterého jsme schopni číst aspoň základ nějakého ruského strategického myšlení, neznamená to nutně, že se tím někdo musí řídit, to v žádném případě, ale dává nám to určitý vhled do toho způsobu uvažování. A v rámci tohoto uvažování v zásadě víme, že Rusko chápe jaderné zbraně jako jeden z těch nástrojů, který může použít v kontextu nějakého postupného, my tomu říkáme eskalační žebřík, tzn. že to, jak jakoby situace se dále vyhrocuje a dochází k nasazování dalších a dalších zbraňových prostředků, tak na tomto velmi vysokém stupni je určitá role například pro omezené použití jaderných zbraní, ale zároveň, a vždycky někde zdůrazňuje, pokud by k tomu Rusko přistoupilo, velmi pravděpodobně je tam celá řada dalších kroků, která by tomu předcházela. V rámci právě těch doktrinálních dokumentů se velmi často zmiňuje, že tomu by předcházely například nějaké demonstrativní výbuchy, samozřejmě otevřené výhrůžky v míře, které jsme dosud ještě neviděli, tzn. čistá signalizace, která říká: pokud Ukrajina okamžitě nestopne tyto útoky nebo začne dělat toto, my použijeme jaderné zbraně, a podobně. Takže není to tak, že bychom se zítra ráno vzbudili a zjistili bychom, že Putin použil jaderné zbraně nad Kyjevem. To se pravděpodobně nestane, jakkoliv to nikdo nemůže stoprocentně vyloučit, ale spíše bychom viděli další sérii nějakých eskalačních kroků včetně toho, že bychom viděli i některé fyzické přesuny na straně ruského strategického arzenálu a podobně.

Jan BURDA, moderátor
Tedy to je tzv. eskalační dynamika v konfliktech?

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Určitě. Rusko má v zásadě ve svém strategickém myšlení takovou představu, že musí být schopno nějakým způsobem s touto eskalační dynamikou pracovat, a pokud se pro něj situace nevyvíjí dobře, tzn. například drtivě prohrává v nějaké regionální válce a hrozí, že dojde k útokům na ruské území, tak může vlastně v rámci té eskalace přistoupit na vyšší příčku v rámci toho žebříčku a pokusit se například použitím útoků na kritickou infrastrukturu vlastně zvýšit cenu těchto útoků pro protivníka a donutit ho sednout si k jednacímu stolu. Ale opět, v zásadě ta myšlenka je taková, že využijete postupně všech možných nástrojů a na tom žebříku se snažíte postupovat spíše postupně, protože pro vás vlastně strategicky ani nedává smysl najednou zničehonic použít jaderné zbraně a okamžitě platit tu vysokou politickou cenu. Spíše chcete využít toho, že je skutečně máte a můžete jimi různým způsobem hrozit, ještě než se tam dostanete.

Jan BURDA, moderátor
Vysvětluje Michal Smetana z Katedry bezpečnostních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. /znělka/

Jak to vidí Michal Smetana, expert na mezinárodní bezpečnost, který působí mimo jiné na Institutu politologických studií. My jsme teď mluvili o tom eskalačním žebříku, nakolik je složité zjistit, na kterém tom stupni žebříku momentálně stojíme a stojí obě strany? Protože zkrátka je třeba asi, jako když stoupáme po štaflích proti sobě, kdybychom teď stoupali, tak je potřeba vždy držet rovnováhu.

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Přesně tak. To je v zásadě ten největší problém, který v tomto směru máme, protože zde máme nějakou koncepci, můžeme tomu říkat žebřík, a nějakou představu, že je zde eskalace, která může pokračovat, nějak dál se dál vyvíjet, můžeme odhadovat, jak by kdo reagoval, ale problém je, že válka není úplně čistá záležitost v tom smyslu, že bychom vždy přesně věděli, co se děje, kde jsme a jak rychle budeme v případě té eskalace postupovat. Tzn. když to, opět se vrátím k té metafoře, tam my přesně nevíme, jestli když jsme na stupínku číslo 4, tak jestli v tom dalším kroku druhá strana přestoupí na stupínek číslo 5, anebo už je na cestě k tomu šestému, anebo k tomu sedmému, anebo zda se nestane něco a druhá strana to opět začne vnímat úplně jinak, /nesrozumitelné/ vyhodnotí to, na kterém tom stupni jste vy, a najednou ta eskalace dostane vlastně vlastní nějakou jako zrychlenou dynamiku, což je něco, čeho se vlastně obě strany obávají. Obecně říká se tomu něco jako mlha války, kdy v podstatě i v dnešní době, kdy samozřejmě máme k dispozici satelity a vlastně bezprecedentně dobré zpravodajské informace, tak pořád ta mlha války nám vlastně znemožňuje úplně přesně vědět, co se děje, jak rychle se to děje, a odhadovat, jaký bude další každý krok. Proto nemůžeme spoléhat na to, že vždy se bude postupovat velmi, velmi poctivě po těch jednotlivých příčkách, a musíme počítat s tím, že ta dynamika se může taky zrychlit.

Jan BURDA, moderátor
Je ta současná situace jiná než v době bipolárního světa, kdy byly tedy dvě hlavní jaderné mocnosti, Spojené státy a Sovětský svaz? Ty taky vedly, řekněme, ty regionální války, které třeba i prohrály, a zůstalo u konvenčních zbraní. Je teď ta situace jiná?

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
To je velmi těžko říct. Máte pravdu, i v minulosti velmoci se pouštěly do různých zahraničně politických dobrodružství a nakonec Spojené státy například prohrály ve Vietnamu, stáhly se bez toho, aby použily jaderné zbraně, Sovětský svaz provedl invazi do Afghánistánu v 80. letech a také nakonec tu válku prohrál, a než aby použil jaderné zbraně, radši se stáhl. Tzn. k tomuto existuje precedent, indikuje to to, že v zásadě taková ta norma nepoužívání jaderných zbraní v mezinárodní politice je velmi silná, protože ani velmi mocné státy, které bojují se státy, které nemají samy jaderné zbraně, k tomu nepřistoupí nebo zatím to nestalo. Opět je zde takový jako varovný otazník v tom smyslu, že někteří odborníci na ruskou politiku poukazují na to, že oproti například sovětskému politbyru Vladimir Putin mnohem více vlastně vsadil vlastní reputaci a možná i budoucnost svého vlastního režimu v Moskvě na výsledek války na Ukrajině, že možná je zde určitý rozdíl, tzn. že u něho nějaká ta strategická kalkulace, že v nějakém kontextu se může začít rozhodovat o použití jaderných zbraní jako prostředek pro odvrácení možné porážky, může být o něco jiná, ale takhle, stále pořád platí, že použití jaderných zbraní by mělo pro Kreml velmi dramatické politické následky. Znamená to nejen problémy, co se týče vlastního obyvatelstva, elit, ale i směrem například ke státům, které dosud považujeme spíše za ruské spojence v tomto konfliktu, jako je Čína či Indie, nebo minimálně státy, které nějakým způsobem tolerují ruský postup vůči Ukrajině a u kterých víme, že je velmi, velmi velká motivace k tomu, aby k použití jaderných zbraní na straně Ruska nedošlo.

Jan BURDA, moderátor
Stále platí to, že jaderné zbraně jsou nejdůležitější, pokud jsou, řekněme, ve skladech, jsou připraveny k možnému použití, ale plní tu funkci odstrašení?

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Přesně tak. Pro vlastně jaderné státy to je to nejvýhodnější, jak s těmito zbraněmi mohou pracovat, protože jak už jsem říkal, samotné fyzické použití, tzn. že jadernou zbraň odpálíte proti protivníkovi, což implikuje obrovské environmentální škody, samozřejmě obrovské množství lidských obětí, zároveň obrovský šok v mezinárodním systému, kdy se z vašeho státu v zásadě stává tzv. /nesrozumitelné/ stát, něco, co bude odsouzeno ještě mnohem více než například konvenční útok proti Ukrajině, což samo o sobě je flagrantní porušení mezinárodního práva, tzn. ano, máme zde tyto obrovské politické náklady a těm se můžeme vyhnout ve chvíli, kdy pouze těmi jadernými zbraněmi hrozíte. Tzn. pouze využíváte toho, že je skutečně máte ve skladech, protivník ví, že jste schopni je použít, a vy říkáte: pokud vy uděláte toto, my můžeme použít jaderné zbraně. A v ideálním případě se ten protivník této možnosti zcela vyvaruje.

Jan BURDA, moderátor
Jak dosud země, kterém reagovaly a postupovaly v rámci podpory Ukrajiny v boji s agresorem, zkrátka země, které podporují Ukrajinu a obranu jejího území, tak jak dosud postupovaly, co se týká těch ruských výhrůžek? Ptám se na to, na co si Západ nebo NATO dává pozor.

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Západ je velmi opatrný z velmi dobrých důvodů. V americké administrativě speciálně je celá řada lidí, kteří velmi dobře rozumí eskalační dynamice a věnují se problematice jaderných zbraní velmi systematicky a dlouhodobě, a proto jsou velmi pozorní jak směrem k nějakým jako signálů, co Rusko dělá, tak i to, aby nebylo překročeno něco, co možná Spojené státy vnímají jako určité červené linie, kdy by k těm jaderným zbraní mohlo skutečně dojít. Tzn. že od začátku války prezident Biden otevřeně říká, že Spojené státy nepřekročí tu červenou linii, že by se přímo vojensky angažovaly v konfliktu, tzn. že by se přímo střetly vojska NATO s Ruskem, ale že budou dělat všechno, co je pod touto hranicí, tzn. podporovat Ukrajinu materiálně, dodávkami zbraní, ekonomicky, diplomaticky, samozřejmě skrze sankce proti Rusku, tedy vytváření nějakého dalšího tlaku, a podobně. To se daří, takový ten management nějakého konfliktu v zásadě Západ zvládá poměrně dobře, ale je potřeba říci, že vlastně to není jakoby jednostranný proces. Ano, Západ je de facto odstrašený Ruskem od toho, aby vojensky intervenoval, to platí, možná v nějakém alternativním vesmíru, ve kterém Rusko nemá jaderné zbraně a napadlo Ukrajinu, tak se na Západě objevil politický tlak na to, aby Západ skutečně zasáhnul a šel by do války s Ruskem, protože NATO je konvenčně silnější strana v tomto konfliktu, silnější než Rusko, na druhou stranu Rusko také ví, že my máme jaderné zbraně, a i proto například od začátku se velmi, velmi pečlivě vyhýbá tomu, aby nedošlo k nějakému ať už z omylu, nebo k nějakému dílčímu útoku, který by mohl vlastně spustit intervenci Západu, například zasahovat dodávky zbraní na polském území, což by v principu bylo pro Rusko výhodné, dodávky zbraní, které putují na Ukrajinu, v zásadě /nesrozumitelné/ si počkat, až tyto dávky jsou na Ukrajině, a teprve potom nějakým způsobem jednat.

Jan BURDA, moderátor
Vysvětluje Michal Smetana z Katedry bezpečnostních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. /znělka/

Tedy, řekněme, v nadsázce, chová se Rusko s ohledem na rovnováhu sil ve světě, teď odhlédněme od porušení mezinárodního práva a těch referend neuznaných a vůbec toho faktu, že napadlo suverénní sousední stát, ale s ohledem na tu jadernou rovnováhu, chová se vlastně příčetně navzdory těm vyjádřením, té rétorice, kterou slyšíme z Krymu?

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
To je složitá otázka, protože když někdo řekne, že se chová racionálně, velmi často pro mnoho lidí to znamená, že se chová tak, jak bychom si představovali nebo co považujeme za možná ten nejideálnější postup, ale velmi často zapomínáme na to, že druhá strana například pracuje s jinými informacemi, než máme my, že jinak vyhodnocuje rizika a že je možná třeba i jinak citlivá na rizika. Z mého pohledu člověka, který se zabývá vojenskou strategií, byla celá vojenská operace Ruska, která byla spuštěna v únoru, velká chyba, byla to velmi špatně naplánovaná vojenská operace a v podstatě celá tato válka pro Rusko v podstatě už nemůže dopadnout dobře. My nevíme, jak celá válka dopadne, ale v zásadě je jasné, že na konci tohoto celého procesu bude Rusko pravděpodobně ve výrazně horší pozici, než bylo v lednu ještě letošního roku. Tzn. dá se říci, že to je tragická chyba, ale státy dělají strategické chyby velmi často. Není to nic zas tak výjimečného a koneckonců, když se podíváme do historie, tak celá řada válek v retrospektivě se zdá jako strategická chyba. Že v nějaké chvíli nějaký stát třeba neměl správné informace, nebo je špatně vyhodnotil, anebo prostě tu míru rizika přijal na sebe větší, než měl, a prohrál válku, která zpětně se zdá vlastně od začátku, že bylo jasné, jak dopadne. Takže v tomto smyslu pořád se nedá říci, že by se Rusko třeba nějak definitivně zbláznilo nebo že Vladimir Putin by se definitivně zbláznil, v rámci toho, co dělá, vidíme naprosto flagrantní chyby, vidíme spoustu politických tlaků, které potom vedou k velmi špatným například vojenským rozhodnutím, ale ještě bych byl velmi opatrný s nějakými tvrzeními, že ta druhá strana absolutně zešílela, asi tomu nic zas tolik úplně nenaznačuje.

Jan BURDA, moderátor
Měli bychom být opatrní i ve chvíli, kdybychom nějakým způsobem se snažili přečíst a analyzovat tu takzvaně částečnou ruskou mobilizaci, kterou prezident Putin vyhlásil začátkem září? Protože například podle těch krátkých videí, svědectví, které můžeme vidět na sociálních sítích, tak ta mobilizace je velmi chaotická minimálně. Ale člověk má tendenci si potom vytvořit obrázek, že ten chaos je všude a že nejsou připraveni atd. atd.

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Chaotická rozhodně je, to bezesporu, těch zpráv máme spoustu, je chaotická, je neoblíbená, to v každém případě, má celou řadu vedlejších, ale zásadních efektů jako úprk velké části mužské ruské populace z Ruska do okolních států a podobně, ale opět, Vladimir Putin musel v této situaci něco udělat. Ve chvíli, kdy se vám hroutí fronta, ve chvíli, kdy objektivně nemáte dostatek vojáků, ve chvíli, kdy jste vyčerpali určité snahy o něco, čemu můžeme říkat nějaká kryptomobilizace nebo stínová mobilizace, tzn. snaha vlastně lákat lidi, jednotlivce s nějakou vojenskou zkušeností do armády, aby šli bojovat za relativně vysoké peníze například na ruské poměry, a nějaká snaha využívat i takových jako velmi zvláštních prostředků jako například vězňů a nasazovat je na frontu, což všechno jsme viděli v těch uplynulých měsících, a Rusku se nedařilo stále generovat nějaké smysluplné množství těch sil, které by mohly tuto dynamiku na bojišti otočit, tak Rusku vlastně zas tolik toho moc nezbývalo. Koneckonců, říkali jsme to už někdy kolem jako dubna, května, že to byl ten čas, kdy vlastně čistě vojensky dávalo Rusku relativně smysl vyhlásit mobilizaci, ale opět byly s tím spojeny velké politické náklady. Těch se Kreml bál z pochopitelných důvodů, nyní v zásadě už asi vnímá, že mu nezbývá nic jiného, než mobilizaci vyhlásit, protože tou alternativou by pravděpodobně byly další ukrajinské průlomy, další potenciálně zhroucení ruských sil na Ukrajině, a tím pádem vojenská prohra.

Jan BURDA, moderátor
Nejprve Rusko v roce 2014 anektovalo Krym, následně podporovalo separatisty na východních hranicích nebo východním území Ukrajiny, Doněck, Luhansk, následně tedy vtrhlo na Ukrajinu, napadlo sousední zemi, teď v těchto dnech, v době, kdy sledujeme protiofenzívu úspěšnou Ukrajiny v mnoha oblastech, tak Vladimir Putin připojil ta území po těch nezákonných referendech k Rusku, ačkoliv je vlastně celá nekontroluje vojensky. Je toto též chyba, anebo je to výraz nějakého, řekněme, zkrátka jenom přání?

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
V rámci mezinárodních vztahů je to rozhodně určitý paradox, kdy ano, anektujete území, které v tu samotnou chvíli ještě nekontrolujete, a dokonce pár dní potom, co podepíšete anexační dekret, začnete to území ještě více ztrácet, což aktuálně vidíme. Ukrajina vlastně postupuje aktuálně jak na východě země, tzn. už se jí daří útoky v Luhanské oblasti, tak na jihu v Chersonské oblasti, kde se jí podařil v posledních dnech poměrně zásadní postup, takže ano, je to velmi zvláštní situace, zda je to chyba, těžko říci, protože my samozřejmě nevíme úplně přesně ten záměr a asi to není jen záměr, ale spíše nějaká širší logika, kdy Vladimir Putin možná, hodně spekuluji teďka, vidí nějakou svoji potenciální teorii vítězství právě v tom, že anektuje tato území, a díky tomu vlastně procedurálně i může využít například branců, nasazovat je na nyní již ruském území, což nemůže dělat, pokud by šlo o ukrajinské území, zároveň může v nějaké fázi, pokud se mu podaří stabilizovat obranné linie, vyhlásit jednostranné příměří, v tu chvíli už může začít otevřeně tvrdit: to je Ukrajina, která útočí na nás, my už nechceme bojovat, my už tady pouze držíme linie, a nějakým způsobem sázet na to, že v souvislosti s energetickou krizí během zimy, kdy bude Evropa se potýkat s nedostatkem energií a s celou řadou s tím spojených problémů na domácí půdě, tak že by se mohl na straně Západu objevit tlak, aby Ukrajina přistoupila na nějaký diplomatický kompromis, aby souhlasila s nějakými bolestivými teritoriálními ústupky, a v zásadě by tak konflikt buď zamrznul na nějaké linii, anebo aby došlo k ukončení toho konfliktu způsobem, který by byl výhodný pro Rusko.

Jan BURDA, moderátor
Vysvětluje Michal Smetana z Katedry bezpečnostních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Díky za váš čas, který jste věnoval dnešnímu pořadu Jak to vidí.

Michal SMETANA, Institut politologických studií FSV UK
Já vám děkuji.

Jan BURDA, moderátor
Za pozornost děkuje také Jan Burda.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.