Adam Černý: Nepohodlný skon diskrétního čínského reformisty

Ve světě, kde vedení řídí vše a kde to, co vedení neřídí, se utajuje, představují úmrtí v mocenské špičce zpravidla potíž, zvláště když veřejností vyjádřený smutek se nemusí krýt s oficiální linií. Novodobá Čína takové situace zažila opakovaně.

Čtěte také

Libor Dvořák: Putinova cesta do Číny

Například když se v roce 1976 smrt dlouholetého předsedy vlády Čou En-laje známého spíše pragmatickými postoji stala příležitostí projevit nespokojenost s léty chaotické a krvavé „kulturní revoluce“, kterou zakladatel komunistické Číny Mao Ce-tung rozpoutal, aby se zbavil svých domnělých či skutečných mocenských rivalů.

Ještě silněji se ozvala veřejnost v roce 1989 po skonu bývalého šéfa komunistů, reformisty Chu Jao-panga, kdy hlavně studenti projevy smutku spojili s voláním po demokratizaci ve společnosti řízené jednou stranou.

Čtěte také

Adam Černý: Když se v Číně vytrácejí ministři

Tyto naděje skončily masakrem na pekingském náměstí Nebeského klidu a od té doby komunistické vedení dbá, aby podobné třeba jen náznaky včas udusilo. V tomto kontextu je třeba vnímat spontánní projevy soustrasti čínské veřejnosti provázející oficiální pohřeb bývalého premiéra Li Kche-čchianga.

Přízeň lidu mu vysloužila kombinace několika faktorů, jeho schopnost obracet se přímo k veřejnosti, jak to předvedl třeba návštěvou města Wu-chanu, které neblaze proslulo jako místo, odkud se do světa rozšířila smrtící koronavirová nákaza, kam se nynější šéf komunistické strany a státu Si Ťin-pching odvážil až mnohem později.

Čtěte také

Adam Černý: Kam se poděl čínský ministr zahraničí

Mnoho Číňanů oceňovalo také Liovu schopnost vyjadřovat se konkrétně a přiznat, že přes veškerý dosažený hospodářský růst a rozvoj dvě pětiny společnosti navzdory oficiálnímu ujišťování žijí na hranici chudoby.

Proto byli schopni si vyložit květnaté věty, že „řeka Jang-c'-ťiang a Žlutá řeka nepotečou pozpátku“ nebo že „nebesa sledují, co lidé dělají“ jako varování, že ideologie nemůže popřít realitu a že odpovědnost se týká všech bez výjimky. To muselo znít až převratně v režimu, kde všichni jsou odpovědni vládnoucí straně, která však není odpovědná nikomu.

„Škoda, žes to nebyl ty“

V dnešní Číně prošpikované policejním dohledem a špehováním sociálních sítí není snadné projevit nepohodlný názor, aby nebyl takřka vzápětí potlačen.

Čtěte také

Adam Černý: Čína roztahuje síť na špióny

Přesto mnohým neuniklo, že skon Li Kche-čchianga mladí lidé provázeli odkazem na milostnou píseň „Škoda, žes to nebyl ty“, který cenzoři mazali, aby nikoho snad nenapadlo, že ten, kdo měl zesnout, by měl být nedejbože nynější vůdce Číny.

Li Kche-čchiang tak i poté, co byl loni vystrnaděn z premiérského postu a i nyní po své smrti po sobě zanechává obraz člověka, který jako zastánce pragmatičtější a reformní linie dokázal v komunistickém režimu vystoupat až pod samý vrchol, aby potom musel snášet, jak se vlády chopil jeho konkurent nynější vůdce Číny Si Ťin-pching.

Adam Černý|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Liův nezdar je pouze částečný, protože ani zdánlivě všemocný Si nemůže vyvrátit vzkazy týkající se respektování reality a váhy odpovědnosti.

Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR