5. schůzka: Nejstarší zemědělci – první revoluce dějin
Konečně začali lidé využívat přírodu se vším všudy, co tehdy nabízela. Byl položen základní kámen budoucím řemeslným profesím. A začal se rozvíjet obchod.
Jakmile vzklíčilo první zrno, cílevědomě zahrabané do země, jakmile vzešla první, sice ještě skromná, nicméně člověkem předvídaná úroda a byla sklizena - rozhodující impuls byl tady. Vyvolal nekonečný řetězec proměn. V dějinách člověka nastal moment, který znamenal vykročení na cestu k budoucímu ovládnutí přírody.
Vědomým „ochočením“ obilí přestali být lidé příživníky přírody a stali se jejími svéprávnými partnery. Tím, že semleli první hrst mouky, tím, že přestali výhradně kořistit a začali i vyrábět, učinili vlastně zásadní, i když bezděčné rozhodnutí — přimět postupně přírodu k službě člověku...
Bylanská sila
Obilné jámy - to je taková archeologická lahůdka. Nejstarší zemědělci si je totiž vymazávali každoročně hlínou a vypalovali - tím způsobem silo dezinfikovali a vysušili — ty tenké vrstvičky výmazů jsou vidět ještě dnes. Ano, a archeologové mají tím pádem k dispozici skvělou datovací pomůcku... jakýsi pravěký kalendář.
Sečtením vrstev v obilní jámě lze totiž odhadnout dobu, po jakou byly osady v určité době osídleny. Jedno z nejstarších sídlišť mladší doby kamenné u nás stálo v Bylanech, nedaleko Kutné Hory. Tam se dochovalo v obilních jámách maximálně čtrnáct výmazů. To znamená: po čtrnácti letech se zřejmě zdejší rolníci přestěhovali zas o kousek dál.
Období vynalézání
Objev číslo 1: Keramika. Na počátku byla koule. Vlastně úseč koule. Čtvrtina koule představovala misku, polovina až tři čtvrtiny hrnec nebo zásobní nádobu. Hrdla vyšších nádob byla kónicky rozšířena, na způsob váz. Keramika byla dílem... a snad i objevem... žen. V každé rodině se hrnce vyráběly samostatně... Tolik, kolik bylo potřeba. Používala se hlína, která byla v bezprostředním okolí. Přidávalo se do ní ostřivo, to byla zpočátku řezanka, později kamínky, písek, slída... Zručnost hrnčířek byla veliká. Modelovat a zdobit se muselo rychle, protože hlína rychle zasychala.
Novinka číslo 2: Domy. No tak domy... spíš: velkodomy. Životnost těchto domů byla na tu dobu dlouhá - asi dvacet let. Konstrukčně nevynikaly nějakých zvláštními architektonickými finesami. To ne, stavitelům dělala problémy příčná vazba krovu a zavětrování, zpočátku ani nedokázali spojit napevno tři trámy v jednom bodě.
Každý dům byl otočen zadním štítem k severu anebo ke směru převládajících větrů, průčelí se koukalo na jih. Základní konstrukci tvořilo pět řad kůlů zahloubených do země. Mezi těmi kůly propletli stavitelé proutí a omazali je hlínou. Jeden dům byl skoro jako druhý, mohlo by se říct "podle jednoho mustru," od sebe se lišily jenom délkou. Svou architektonickou jednotvárností se sídliště podobala jako vejce vejci. Ano. Už tenkrát.
Objev číslo 3 má jméno obilí. To jsme už tak říkajíc semleli, a pak taky zvířata.. Domácí zvířata. Domestikace zvířat. I tento děj se odehrál natolik v přítmí zmizelého času, že nynější znalosti jsou jen velmi kusé. Je logické očekávat, že domestikace začala právě tam, kde příští společníci lidí žili ve volné přírodě a zároveň v bezprostřední blízkosti svých budoucích pánů.
Které zvíře zdomácnělo první?
Stalo se to pravděpodobně v oblasti úrodného půlměsíce. Přesně takový půlměsíc tvoří na mapě země Přední Asie - od Egypta přes Mezopotámii až k Perskému zálivu. Ale - v jakém pořadí? Hned první zvíře, které přichází v úvahu, působí potíže. V kdejaké publikaci se uvádí, že to byl pes, který se stal zaručeně prvním ochočeným přítelem člověka. Ano, podle některých autorů provázel lidi už v době lovců mladší doby kamenné. Jenomže nejnovější díla tento fakt zpochybňují...
Když je shrneme, tak zjišťujeme, že pes byl ochočen až v neolitu, tedy mladší době kamenné, v době nejstarších zemědělců, a že jeho přímým předkem byl vlk z íránského pohoří Zagros. Dřívější názory na ochočení psa vycházely z nálezů kostí. Ty ovšem nepatřily psu, ale - šakalovi. Ono to tak vypadá, že byl ochočen patrně ve stejném čase jako ovce a kozy. O něco později lidé domestikovali ještě prase, a pak, s ještě podstatnějším odstupem si ochočili skot a nakonec koně. Zatímco na východě se kůň stal služebníkem člověka možná ještě ke konci neolitu, u nás zdomácněl, až když doba kamenná byla vystřídána dobou bronzovou.
Radikální změna v odívání
Objev s pořadovým číslem 4: Nástroje. Druhy? Byly kamenné, byly hlazené, ale hlavně - vrtané.
A přehlídka objevů nejstarších zemědělců vrcholí. Tedy - jestli je textil zrovna tou perličkou na vrcholu koruny - o to se přít nebudeme... V každém případě: žádný vynález neovlivnil módu tak jako tento. Přeslen. Vlastně setrvačník k přeslici, na kterou se navíjela nit. Na pohled nezajímavá drobnost. Na pohled.
Vyrobena byla z keramického střepu a zabroušená do tvaru okrouhlé destičky. Ta maličkost je však náramně důležitá. Představuje jeden ze sice nepřímých, zato přesvědčivých důkazů, že zemědělci z mladší doby kamenné už ovládli výrobu textilií, že první zemědělci znali tkalcovský stav, o tom svědčí i nálezy hliněných závaží, kterými se vypínala osnova. Jejich švýcarští současníci nám zanechali alespoň zbytky řídkého lněného pletiva.
Jak se tkalo? Do vláken osnovy, která splývala z horního břevna a dole byla zatížena kameny, se jednoduchým člunkem vplétal příčný útek. Jednoduché. Ne v každá jednoduchosti se skrývá genialita. V této ano. Skončil matriarchát, začal patriarchát. Té době říkáme eneolit, nejmladší doba kamenná...
Související
-
4. schůzka: Od lovců k nejstarším zemědělcům
Sledujme stopy našich praprapředků, které nám zanechali v průběhu času, abychom pochopili jejich způsob života i umírání, procesy objevů či vývoje řemesel.
-
6. schůzka: Člověk doby bronzové
Naši prapředkové zkrotili oheň a objevili rudu a začali experimentovat s jejím zpracováním. Výsledkem dlouhodobého procesu byl kov.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.