26. Ve jménu zákona aneb Těžký život četnický
Četníci, jedni ze strážců zákona a pořádku první republiky, neměli lehké živobytí. A přitom nebylo snadné do jejich sborů vstoupit: četník musel být vysoký aspoň 165 cm, mít v každé dásni 4 vlastní zuby, být znalý jazyka „československého“ a mít za sebou vojenský výcvik „u zbraně“. Potom naopak nesměl s občany žertovat nebo jim tykat a jen jednou týdně se mohl na povolení vzdálit 30 km od kasáren… Co ještě život četníků obnášel? Uslyšíte v Toulkách ke Krimi létu na Dvojce.
Četnické sbory vznikly už za rakouského císařství roku 1848. Po rozsáhlých nepokojích si monarchie uvědomila potřebu hájit klid v zemi pevnou rukou. Roku 1918 pak nově vzniklá Československá republika převzala starou rakouskou organizační strukturu na území Čech, Moravy a Slezska a tu následně zavedla i na území Slovenska a Podkarpatské Rusi.
Čtěte také
Další podobnou bezpečnostní složkou byla policie. I ta střežila pořádek a vyšetřovala zločiny. Na rozdíl od policie bylo ale četnictvo vojensky organizovaný strážný sbor. Policejní složky měly fungovat ve statutárních městech a četnictvo mělo svůj revír na venkově.
Podmínky pro přijetí k četnictvu
Podmínky pro přijetí k četnictvu byly následující: muž si musel projít základní vojenskou službou tzv. u zbraně, musel být tělesně a psychicky v pořádku a znalý jazyka „československého“. Pokud by byl v budoucnu četník umístěn do místa s početnou národnostní menšinou, musel ovládat i její jazyk (němčinu, maďarštinu či rusínštinu). Musel být vysoký aspoň 165 cm. Navíc bylo nutné, aby měl v každé dásni aspoň 4 vlastní zuby.
Dále se musel zavázat k čtyřleté službě a k tomu, že bude jeden rok sloužit na zkoušku. Četník na zkoušku byl také podroben vojenskému výcviku a zapsán do četnické školy, kterou navštěvoval osm měsíců. Po zkušební době byl převzat do tzv. definitivního služebního poměru a jmenován strážmistrem.
Organizace četnictva
Nejvýše stála zemská četnická velitelství. V rámci jednotlivé země působila oddělení a jim podřízená okresní velitelství. Těm podléhaly jednotlivé četnické stanice. Zvláštní kategorií stanic byly od roku 1928 tzv. četnické pátrací stanice, na které přešlo vyšetřování závažných kriminálních případů.
Povinnosti a zásady četníků
Četníci měli mnoho povinností a zásad, které museli bezpodmínečně dodržovat. Kupříkladu svobodní četníci měli povinnost bydlet v kasárnách. Měli zakázáno se opíjet i mimo službu na veřejnosti či hrát karty. Četník neměl s občany žertovat a musel jim vykat. Vždy se měl chovat vážně a uctivě, a to i mimo službu, protože špatným jednáním by nezostudil jen sebe, ale i celý svůj sbor.
K cestování do větší vzdálenosti od stanice a kasáren vydával povolení velitel, a to jen jednou v týdnu a maximálně do 30 km vzdálenosti. Četník navíc musel dát vždy vědět, kde bude pobývat, aby mohl být v případě potřeby povolán do služby.
Vedoucí projektu: Ondřej Nováček
Kreativní producentka a dramaturgyně: Kateřina Rathouská
Použitá literatura:
- Fara, František: Četnické vzpomínky. Codyprint, Praha 2002.
- Galaš, Radek: Československé četnictvo (1918-1929). Academia, Praha 2019.
- Macek, Pavel - Uhlíř, Lubomír: Dějiny policie a četnictva II. Československá republika (1918-1939). Police History, Praha 1999.
- Dlouhý, Michal: Století četnické kriminalistiky. Svět křídel, Cheb 2014.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
