25. Vznik velkoměsta aneb Bejvávalo v Praze blaze?

Myšlenka na Velkou Prahu se zrodila už několik desetiletí před vznikem Československé republiky, konkrétně ve druhé polovině 19. století. V té době se řada středoevropských měst zbavila pásu nepotřebného středověkého a barokního opevnění a po vzoru Paříže začala řešit otázku vlastní modernizace.

Tou se rozuměla urbanistická přeměna historických jader a kolem nich živelně vznikajících průmyslových aglomerací v plně funkční a hygienická velkoměsta s odpovídající občanskou vybaveností. Ve stejné době vznikla idea Velké Vídně, spojené Budapešti, Velkého Berlína, Velkého Krakova a dalších velkoměst.

Vznik velké Prahy

V roce 1918 Prahu tvořilo jen osm čtvrtí: Staré Město, Nové Město, Malá Strana, Hradčany, Josefov (původní židovské město), Vyšehrad, Holešovice – Bubny a Libeň. Žilo zde zhruba 250 tisíc obyvatel. Vznik Velké Prahy provázelo mnoho komplikací, mimo jiné rozvrat městských financí a poválečná zásobovací a bytová krize. Zrod nové metropole se proto nakonec posunul až na 1. ledna 1922.

Čtěte také

František Křižík. Tramvaj doplnil i světelnou fontánou

Mezi nově připojenými čtvrtěmi a obcemi byly obrovské rozdíly. Některé z nich byly samy o sobě už významnými městy, např. Karlín s klíčovými průmyslovými závody jako Breitfeld a Daněk nebo elektrotechnickým závodem František Křižík, Královské Vinohrady s druhým nejvýznamnějším činoherním divadlem v zemi, prudce se rozvíjející Žižkov jako obytná čtvrť pro dělníky nebo Smíchov s významnými velkými továrnami, hlavně Ringhofferovou. Naproti tomu Nusle vznikly pospojováním několika roztroušených vesnic.

Další nové čtvrtě spíše připomínaly roztroušené vesnice. Mezi novými částmi Prahy se často rozprostíraly lány obilných polí a luk. Ty zabíraly více než polovinu z celkové plochy Prahy. Okrajové čtvrtě nebyly s centrem spojeny ulicemi, ale namnoze jen silničkami, nebo dokonce prašnými cestami. Tomu odpovídaly i markantní rozdíly v hustotě osídlení – zatímco v Josefově žilo na jednom kilometru čtverečním čtyřicet pět tisíc obyvatel, v Krči to bylo pouhých sto.

Zlatá éra Prahy

Pokud někomu po právu náleží označení „tvůrce Velké Prahy“, pak je to JUDr. Karel Baxa. Rodák ze Sedlčan, synovec Karla Havlíčka Borovského, známý advokát a představitel české strany národně socialistické byl prvním a nejdéle úřadujícím primátorem. V primátorské funkci setrval třináct a půl roku, rezignoval až v dubnu 1937, rok před uplynutím třetího funkčního období. Žádný z jeho nástupců zatím tak dlouho nevydržel.

Čtěte také

Josip Plečnik. Jako hlavní architekt Pražského hradu mu dal nadčasovou formu

Ve 20. letech prošla Praha enormním stavebním růstem, byla to zlatá éra budování Prahy, která připomínala obří staveniště. Praha se stávala nejen velkoměstem s moderní infrastrukturou, ale také reprezentativní metropolí nového ambiciózního a ekonomicky významného státu. Především bylo třeba postavit důstojná sídla vládních institucí.

Praha se stala významným centrem architektonické avantgardy. Zejména ve středu města – v okolí Václavského náměstí – vznikalo množství vynikajících funkcionalistických a konstruktivistických budov. Přestavbu města však po celou dobu doprovázely zuřivé boje mezi modernisty a konzervativci.

Mosty, byty, nemocnice

Ve světle výstavby prestižních státních i komerčních budov zůstávaly bytové poměry v hlavním městě tristní. Neuralgickým bodem Velké Prahy byla od samého počátku bytová nouze. Byty se později stavěly hlavně v nových okrajových čtvrtích, dovolit si je však mohly většinou jen střední vrstvy. Postupně vyrostly vilové čtvrti a úřednická sídliště, počínaje střešovickou Ořechovkou (1920–1923) a úřednickým družstevním sídlištěm Spořilov (1924–1929). Na rozdíl od Vídně se ale Praha nedokázala vypořádat s kritickým nedostatkem bytů pro nejchudší vrstvy.

Čtěte také

1028. schůzka: Na malém špacíru Velkou Prahou - 2. část

V obdivuhodném tempu byly vybudovány všechny nepostradatelné systémy a objekty infrastruktury – městská plynárna v Michli, městská akciová elektrárna v Ervěticích, městská vodárna v Podolí, 135 kilometrů tramvajových tratí, městské autobusové a tramvajové linky, nové letiště v Ruzyni, nové mosty přes Vltavu (Trojský a Jiráskův), městská nemocnice Bulovka, vojenská nemocnice v Břevnově, krematorium ve Strašnicích, Ústřední městská knihovna nebo tzv. Masarykovy domovy v Krči, sociální zařízení, které svou velkorysostí nemělo ve světě obdoby (dnešní Thomayerova nemocnice)...

Některé velkorysé záměry se nepodařilo uskutečnit. Jen na papíře zůstaly plány na výstavbu podzemní dráhy, mostu přes Nuselské údolí, vládní čtvrti s parlamentem na Letné, další městské nemocnice v Motole či Národní galerie na Kampě.