1182. schůzka: První oběť Velké války

„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny.

Kromě tohoto zaměstnání byl stižen revmatismem a mazal si právě kolena opodeldokem. „Kterýho Ferdinanda, paní Mullerová? Já znám dva Ferdinandy. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Průši a vypil mu tam jednou omylem láhev nějakého mazání na vlasy, a potom znám ještě Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí hovínka. V obou není žádná škoda." - „Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho."Přesně těmito větami začíná světově proslulý román Jaroslava Haška o dobrém vojáku Švejkovi, který vyšel už ve více než padesáti českých vydáních a ve více než šedesáti zahraničních jazykových mutacích.

K sarajevskému atentátu došlo v neděli 28. června 1914 na takzvaný Vidovdan neboli den svatého Víta. Následujícího dne kráčel sarajevskými ulicemi smuteční průvod. Brzy po vraždě propukly protisrbské výtržnosti. Zástup muslimů a Chorvatů táhl ulicemi. Nesli obrazy Františka Ferdinanda a Františka Josefa a zpívali rakouskou hymnu. S hesly „Pryč se Srby!, Pryč s bandou vrahů!" byly demolovány obchody, domy, byty, kavárny, hospody patřící Srbům, ale také Zidům.

Dvacetiletý Gavrilo Princip, který spáchal atentát na následníka trůnu, byl nacionalistický idealista, fanatik, ale ne primitiv a hlupák. Jako Srb narozený v bosenské vesnici Obljalu snil o nezávislosti své okupované vlasti. Ve třinácti zamířil bez úspěchu na vojenskou školu. Za balkánské války roku 1912 se hlásil do srbské armády, ale kvůli malé postavě a celkové fyzické slabosti ho neodvedli. Od dětství trpěl tuberkulózou. Tři roky studoval na obchodní akademii v Sarajevu, ale za účast na demonstracích byl vyloučen. V patnácti se stal členem ilegálního spolku Mladá Bosna.
V posledním období se protloukal v Bělehradě, kde se marně zkoušel dostat na gymnázium.

Tehdy přišel do kontaktu s typografem Nedeljko Čabrinovičem a studentem Trifko Grabežem. Přemýšleli zprvu o atentátu na generála Oskara Potiorka, ale pak zvolili cennější cíl. Vyzbrojeni srbskou organizací Sjednocení, nebo smrt browningy a granáty a po nedbalém zaškolení mladíci skrze Principa svůj záměr uskutečnili.

Atentátníci byli pochytáni, pokud byli nezletilí, byli odsouzeni nikoli na smrt, nýbrž k dvacetiletému žaláři, což se týkalo Principa, Čabrinoviče a Grabeže. Členy soudního tribunálu byli také dva Češi - Antonín Pitha a Emanuel Fialka. Jedním z obhájců byl také Čech, doktor Václav Málek. Trest si atentátníci odpykávali v české pevnosti Terezín.

Čabrinovič tam zemřel v lednu 1916, Grabež v říjnu téhož roku (oba na tuberkulózu), nejdéle přežil vychrtlý Princip. Pokusil se oběsit, kvůli tuberkulóznímu kostižeru mu amputovali ruku, na konci svých dní - bylo mu čtyřiadvacet let - vážil necelých čtyřicet kilogramů. Byl pohřben na vězeňském hřbitově. Roku 1920 byly ostatky atentátníků pietně převezeny do srbské vlasti.

Dodnes jsou doma, zejména Gavrilo Princip, považováni za národní hrdiny. Mají mauzoleum, pomníky. Třímetrová bronzová socha byla Principovi roku 2015 odhalena v Bělehradě.

„Něco skončilo a něco začínalo," zamýšlí se historik Jan Galandauer ve své knize o Františku Ferdinandovi d'Este. „Skončily životy následníka a jeho ženy a světová válka stále přede dveřmi. František Ferdinand se nestal rakouským císařem, nestal se ani českým králem. Nemohl se pokusit o reformu a záchranu říše, jíž bylo souzeno, aby zanikla v požáru světové války. Historik nemůže tvrdit, chce-li zůstat věren svému řemeslu, že by protagonista tohoto příběhu zachránil onen podivuhodný, střídavě proklínaný a opětovaný, zavrhovaný a znovuobjevovaný státní útvar, jakým podunajská monarchie byla. Může však litovat, že osud nedal následníkovi trůnu šanci, aby se o to pokusil. Ani fakt, že jedním z výsledků světové války byl i vznik samostatného československého státu, nestačí, aby byla zastíněna obrovitost lidské, civilizační a kulturní katastrofy, která v letech 1914 až 1918 postihla střední Evropu, celý náš kontinent a vlastně celé lidstvo a v jejímž stínu žijeme dodnes. S Františkem Ferdinandem zahynul mír, skončilo,prodloužené' 19. století, skončila minulost. Zrodil se dnešek."

autor: Josef Veselý
Spustit audio

Související