1097. schůzka: Lavina s kódovým označením "Janáček"

3. červenec 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Leoš Janáček

Doktor František Veselý stál u zrodu moderního lázeňství v Luhačovicích. Zároveň sehrál důležitou roli i v životě Leoše Janáčka.

Kdy vlastně vůbec poprvé Mistr zjistil, že nějaké Luhačovice existují? To se mu ještě neříkalo Mistře. Přijel sem ještě jako mladý muž – na pozvání svého strýce Jana Janáčka, faráře ze Vnorov. K čemuž došlo v roce 1886 – Leošovi bylo dvaatřicet let.

Do Luhačovic však pravidelně začíná jezdit na prahu padesátky. Až do své smrti je navštívil celkem třiadvacetkrát. Hned v prvním roce svého pravidelného pobytu se zde seznamuje s Kamilou Urválkovou, jejíž životní příběh se mu stal inspirací k opeře Osud. Neznámá dáma mu položila na stůl tři rudé růže, zřejmě dojata smutkem, který z něj vyzařoval.

Touto dámou byla, jak někteří podotýkají „poněkud exaltovaná“, Kamila Urválková, manželka lesmistra Urválka z Dolních Kralovic. Po tomto romantickém seznámení mu vypravovala skutečný příběh ze svého života. Urazil ji totiž operou (!) skladatel Vítězslav Čelanský.

Ten totiž složil operu pod názvem Kamila. Hlavní postavu inspirovala právě Kamila Urválková, která měla kdysi s Čelanským milenecký poměr. Poté, co byl tento vztah ukončen, tak se jí skladatel (a exmilenec v jedné osobě) pomstil tak, že ve své opeře ji vylíčil jako velice přelétavou dívku, jež má milenců nazbyt.

Kamila Urválková, titulní postava Janáčkovy opery Osud a jeho intimní přítelkyně

Jako vyvrcholení (domnělé) pohany paní Urválkové byla tato opera uvedena v roce 1897 v Národním divadle. Je však třeba zmínit, že krom pohoršené dámy nikdo netušil, kdo posloužil jako předloha přelétavé operní postavy.

Nicméně: „Proč druhému taktovka je spíše dýkou?“ To řekla paní Kamila Leoši Janáčkovi. A my se konečně dostáváme k tomu, jaký vztah měla paní Urválková k dalšímu hudebnímu umělci svého života. Inu… byl intimní.

O tom, že se Kamila Urválková stala milenkou Leoše Janáčka, netřeba pochybovat. Už méně známým faktem je to, že Janáček složil operu Osud, která měla být jakýmsi pokračováním opery Kamila.

Leccos nám ovšem napovídá jméno hlavní hrdinky opery Osud: Míla Válková. Míla je odvozena ze jména Kamila, a příjmení Válková ze poněkud zkrácená Urválková. „Janáčkova opera se měla původně jmenovat Andělská píseň, popřípadě Plamenné nebo prostě Tři růže, v úvahu připadala i Hvězda Luhačovic,“ píše ve své knize o Leoši Janáčkovi profesor Bohumír Štědroň.

Nakonec se rozhodl pro Fatum – Slepý osud. Snažil se v té opeře vyslovit bolestný osud člověka, trpící ženy a umělce, pronásledovaného pochybnostmi… Vlastními, ty jsou nejhorší.

Opomíjená Janáčkova opera má sice krásnou, vyzrálou hudbu, ale libreto působí poněkud zmateně. Poprvé se ozvala v Janáčkově divadle v Brně v říjnu roku 1958.

Osud nezůstal jen doma, dostal se na přední evropské operní jeviště. Jaroslav Vogel, který vedl orchestr opery Národního divadla v Praze celých deset let, o Janáčkově opeře napsal: „Hudba Osudu je tak bohatá a skutečně inspirovaná, ba místy až otřesná, že po této stránce si nijak nezadá s ostatními nejsilnějšími a nejkrásnějšími Janáčkovými díly.“

Zklamaní manželé Veselí

Tedy… příběh Leoše Janáčka se nám nějak rozpíná v čase i prostoru… a také se nám zalidňuje stále větším počtem osob, jež vstoupily do jeho života. K jedné z nich bychom se však měli určitě vrátit, protože onen muž – i jeho manželka – sehráli v Janáčkově životě významnou roli. Jejich jména v našem seriálu už padla.

Nejprve tedy – doktor František Veselý. To je on, jak už víme – budovatel luhačovických lázní. Svým majetkem se zaručil za šest vyprodaných představení Její pastorkyně v pražském Národním divadle, protože se vyskytly obavy o finanční úspěch díla.

Logo

Počátkem února roku 1916 byla Její pastorkyňa definitivně obsazena. K údivu Janáčkovu určil Karel Kovařovic do role Jenůfky dlouholetou přední členku Národního divadla Kamilu Ungerovou. Zpívala výborně, což o to, při slovech „tož umřel“ přemáhala pláč (vzpomínala přitom na svého zesnulého bratříčka), nicméně Veselí právem očekávali odměnu za svoji námahu.

Marie Calma-Veselá očekávala, že Jenůfu bude zpívat ona. A čekala, že se jí Janáček zastane – byla to přece ona, komu se podařilo otevřít skladateli z Brna dveře do světa a tím si získala nehynoucí zásluhy v nelehkém zápase o uznání Janáčkovy tvorby. Leč vděku se nedočkala.

Janáček manžele Veselé se ani neodvážil pozvat na premiéru. Jak se vyvíjel jejich vztah? A jak Janáčkova kariéra? Jaký byl postup laviny jménem Janáček? To se dozvíte z dalšího dílu Toulek českou minulostí.

autor: Josef Veselý
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Nenechte si ujít kouzlo staré Číny s Hankou Maciuchovou

Ondřej Kepka, režisér a moderátor

Ondřej Kepka

Tajný deník čínské císařovny

Koupit

Románové zpracování životního příběh císařovny vdovy Cch'-si, která se jako mladá dívka Jehonala stala konkubínou císaře a díky mimořádné inteligenci, intrikám i krutosti dokázala postupně vystoupat na vrchol a na půlstoletí se stát faktickou vládkyní Číny.