1092. schůzka: Svatba plavého anděla s kučeravým čertem

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně

Než přistoupíme k tomu, jak se ti dva vzali, tak si poslechněme ještě krátký úryvek ze vzpomínek Zdeňky Janáčkové na dobu, kdy se s Leošem jako dvanáctiletá seznámila u klavíru v roli ostýchavé žačky.

„Znala jsem jej trochu z ústavu a slyšela jsem od jeho žáků, že je velice přísný. I jeho zjev měl pro mne cosi temného. Byl tehdy štíhlý, spíše menší postavy, bledý obličej silně kontrastoval s tvrdým kadeřavým plnovousem, hustými černými kučerami a velmi výraznýma hnědýma očima. Již tehdy se mi na něm neobyčejně líbila jeho malá bílá ruka, která se stávala samostatnou oduševnělou bytostí, když se dotkla klaviatury. Janáček se se mnou nemazlil, vyžadoval jako samozřejmost, abych uměla bezvadně svůj úkol, nemohu však říci, že by byl býval obzvlášť přísný, nebo dokonce zlý, jak se často o něm tvrdilo."

Teď už bychom se měli vypravit na Staré Brno. Ještě předtím můžeme nahlédnout do „farní matriky u Nanebevzetí Panny Marie, Abteil Altbrünn" neboli oddíl: Staré Brno, „Trauungsbuch", kniha oddavků.A u hlavy číslo VI na stránce 305 této matriky jest oznamován sňatek, jehož protagonisty jsou: Leo Eugen Janáček, učitel hudby na Českém učitelském ústavu. Narozen 3. července 1854 v Hukvaldech. Jsou uvedeni i ženichovi rodiče Jiří a Amálie. Ženich je bydlištěm na Měšťanské ulici číslo 46.

Nevěsta: Zdenka Schulzová. Stáří: 15 let a 11 měsíců. Bytem rovněž Měšťanská ulice, číslo 54. Narozena 30. července 1865 v Olomouci. Dcera Emiliana Schulze, ředitele českého učitelského ústavu v Brně, a Anny, rozené Galuschkové. Maminka Anna navzdory svému česky znějícímu dívčímu jménu komunikovala zásadně německy.

Zdenka Janáčková v roce 1880

Navzdory protestům nevěstiny matky byl obřad veden v češtině (Janáček se odmítal o německém obřadu vůbec bavit). Na svatbu se dostavil navíc ve slavnostní sokolské čamaře, což nevěstiny příbuzné značně vyděsilo. Zdence nezbylo než zabořit nosík do své velmi drahé svatební kytice.

„Starobrněnský kostel byl to nádherné letní odpoledne přeplněný," píše spisovatel Jindřich Uher ve své knize Janáček – román života. „Před pátou hodinou zastavily u vchodu fiakry, přivážející kolem dvaceti hostů. Z kruchty zněla spousta hudby, zpívali Janáčkovi žáci, kteří přijeli z prázdnin. Lidé si přišli na své – takový krásný pár..."

A ženich? Ten štěstím jen zářil, jak zaznamenali pamětníci. O svatební hostině sice netančil (protože tančit neuměl), a šampaňské, to pil velmi výjimečně a střídmě – nicméně v pohodě setrval až do třetí hodiny ranní, kdy svatba skončila.

Leoš Janáček na snímku z roku 1886

Nazítří ráno přišli ti svěžejší svatebčané novomanželům popřát šťastnou cestu na brněnské nádraží. Cestou rozebírali Leoš se Zdenkou množství svatebních darů – ženicha potěšil nejvíc jeho portrét, zhotovený přítelem malířem Šichanem. Zamlouval se mu mnohem víc než společná fotografie z ateliéru. Na ní vyhlíží prkenně i navzdory švihácky pokrčené noze.

První zastávka byla v Obříství, kde měl praxi Zdenčin dědeček, lékař Josef Schulz. „Vas kdybych tak měl v Brně!" pravil Janáček, neboť pan doktor Schulz byl staročech přesvědčením, horlivý vlastenec ze staré školy. Potom krátce pobyli u Leošovy sestry Josefy na Hukvaldech, zajeli i za učitelem Pavlem Křížkovským do Olomouce. Pater Křížkovský mu prý tehdy obdivně řekl: „Já byl pokorným dělníkem hudby, ty budeš jejím vynálezcem."

Po návratu do Brna mladý pár čeká rodinná oslava. „V den, kdy měl ředitel českého učitelského ústavu svátek," píše ve své knize Jindřich Uher, „bývalo volno, nevyučovalo se. Na dveře školního bytu uctivě klepali gratulanti, mamá Schulzová blahosklonně zvedala ruku k políbení, papá Schulz si se zadostiučiněním uvědomoval, že je v Brně vskutku oblíben. Salónem vesele drnčí němčina, když tu vstupují dva gratulanti zvlášť milí. Zdenka se rozeběhne k otci jako malé děcko, také Leoš tchána obejme. Když ho paní Schulzová zve ke stolu – bitte, mein Lieber, odpoví jí Janáček neobyčejně tvrdě česky. A ve stejném tónu pokračuje. Otec se násilně usmívá, matka jen zvedne obočí. Zdena míchá v rozpacích němčinu s češtinou. Vždycky, když promluví německy, Leoš se na ni zle podívá."

Rozloučí se brzo. Společnost je poněkud rozladěna. „To ti povidam, že německy už tam vicekrát necekneš!" V očích té mladičké ženy se objevil první zákmit vzdoru.

Nešlo v žádném případě o poslední střet těch dvou, rozpory tvrdohlavého Janáčka s mladou nevěstou i se Zdenčinou rodinou pokračovaly dál. Jak? To se dozvíte v dalším díle Toulek českou minulostí.

autor: Josef Veselý
Spustit audio

Související