Zohavení indických žen kyselinou je brutální čin zhrzených nápadníků. A stát to mlčky toleruje

„Točíme příběh lékařky z Afghánistánu, která stejně jako další žena ze Somalilandu, založila nemocnici pro ženy. Teď pojedeme do Kamerunu, kde jedna žena bojuje proti žehlení prsou. Což je strašlivá místní tradice. A natáčely jsme příběhy dívek a žen v Indii, kterým byla do tváře chrstnuta kyselina.“

Proč se podobná zvěrstva vůbec dějí?

V Indii je to prý docela časté, denně jsou tam minimálně tři podobné útoky. Z 90 % to dělají zhrzení nápadníci. „Vůbec nejde o vzájemný vztah. Jen se dívce dvoří, a pokud je odmítnut, tak se cítí ponížený. Nechce dívku zabít, ale hledá způsob, jak se pomstít tak, aby na něj do konce života nezapomněla. A tak na ní vyleje kyselinu,“ vysvětluje.

Dřív to prý navíc bylo velké ponížení pro celou rodinu. Jako by nestačilo, že se samy vůbec bály vyjít na ulici. „Až v poslední době se dokonce najdou ženy, které o problému veřejně mluví, a to i v médiích.“

Indické ženy se probouzejí

Jednou z prvních, která o svém zohavení začala mluvit, je Lakšmí. Spolu se svým přítelem a novinářem vytvořila indický projekt, který hovoří o právech žen. Zapojují se do něj i známé osobnosti a snad se pomalu blýská na lepší časy.

Chtějí, aby tito násilníci byli souzeni a dostali vyšší a tím pádem i spravedlivější tresty. „Trestní sazby za tyto obludné činy jsou totiž dnes opravdu minimální,“ dodává.

Síla žen

Dokument, který právě vzniká, se točí ve městech Dillí a Ágra. Jedna z těch, která byla zohavena kyselinou, si založila kavárnu, kde obsluhují a vaří stejně postižené dívky.

V metru hlavního města Dillí jsou vagóny určené jen pro ženy. Muži tam nesmějí. A když se tam náhodou nějaký prodere, tak jsou ho schopny kabelkami zase rychle vystrkat.

„V kavárně je na každém kroku vidět, jak funguje ženská síla. Dokázaly jít se svou kůží na trh, na svém znetvoření postavit další budoucnost a živobytí,“ říká Markéta Kutilová.

Žena patří jen do kuchyně?

V těchto rozvojových zemích prý pořád platí, že se žena má starat o děti a rodinu. Muž má vždy nadřazenou pozici. Tento pohled na svět se ale konečně pomalu mění, a to i proto, že ženy pomalu získávají lepší a vyšší vzdělání. Ale tradice je tradice, na některých místech se mění jen hodně pomalu.

„Když člověk slyší jejich příběhy, tak opravdu občas brečí. Ale jen když se o tom mluví, tak se snad postupně letitá tabu zruší,“ uzavírá.

Jak se takové ženy, které najednou přijdou o svůj obličej, vlastně cítí? Co si myslí o ženské síle, která dokáže hory přenášet? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.

Stejně postižené díky a ženy si vytvořily vlastní kavárnu|foto:Markéta Kutilová