Zlatá léčivka zlatobýl
Ve volné přírodě, zejména v okolí cest, silnic nebo tratí, ale i na okrajích ošetřovaných partií, jsou jejich místa často lemována jakousi spanilou zlatožlutou rostlinou.
Nejčastěji bývá ponechána volnému růstu ve skupinách a svítivost jejích horních lat je nápadná na dálku po celý podzim. Dorůstá většinou výšky jednoho metru, přerůstá ostatní traviny.
Zlatobýl nebo celík?
Je to zlatobýol kanadský (Solidago canadensis), někde i popsán jako celík obecný. Nese i několik dalších lidových názvů, např. čelník, hadí traňk, kozí routa, zlatá metla, zlatotraňk. Zahradní a venkovní rostlina roste na lehkých půdách. Pochází ze Severní Ameriky, kde byla původně používána jako prostředek k hojení ran a proti bolestem v krku.
Využití jako léčivky i v homeopatii
Velmi dlouho se zlatobýl využíval v čajích čistících krev: usušené vršky s horními listy obsahují močopudné látky, léčí také revmatické poruchy a kožní nemoci, stimulují ledviny a jsou účinné proti jejich zánětům, stejně jako zánětům močového měchýře.
V minulosti se hojně využívalo zlatobýlu také k barvení bavlny a vlny do barvy žluté, oranžové až nahnědlé.
Uplatnění v zahradě
Rostlina vyniká také mezi ostatními květinami ve větších zahradních úpravách. Je vytrvalá na každém stanovišti, i když se rozrůtá. Nebývá ale problém s prorůstáním jejích kořenů do okolních míst. Do okolí se může množit i semeny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.