Zlatá Eva Samková exkluzivně pro Dvojku

Jak jsme slíbili, přinášíme vám v tuto chvíli první část exkluzivního rozhovoru s Evou Samkovou.Výběr toho nejlepšího si budete moct přečíst v tištěných Rozhlasových novinách, které vyjdou 21. března. Část rozhovoru vám nabídneme i ve vysílání Dvojky. Sledujte náš web a dozvíte se víc.

Čtěte také

Bunda obrácená zlatou podšívkou nahoru a přimalovaný knírek v národních barvách pod nosem – Eva Samková byla po dojezdu svého olympijského závodu nepřehlédnutelná. Dvacetiletá rodačka nedala svým soupeřkám v disciplíně zvané snowboardcross žádnou šanci a zvítězila stylem start – cíl. Kromě snowboardu propadla zlatá olympionička ještě vášni pro koně a občas si zahraje na saxofon.

Evo, velká gratulace za nás i fanoušky. Ve dvaceti letech jste získala zlato na Zimních olympijských hrách, bude po takovém úspěchu těžké najít motivaci pro další sezónu?
Myslím, že žádné další motivace nepotřebuju. Tenhle sport mě prostě baví, a když člověk vyhraje, tak je to skvělý pocit. Ale není to tak, že by to bylo to jediné, co jsem kdy chtěla dokázat a teď bych už neměla pro co žít. Sport si užívám, i když jedu jenom Mistrovství republiky. Motivací je jezdit, aby mě to bavilo.

Eva Samková a Adam Kebrt, ČRo Dvojka|foto: Khalil Baalbaki

Takže je to váš koníček, bez ohledu na vítězství a ceny…
Je to tak. Samozřejmě, že je dobré vítězit a naopak, když vám to nejde nebo vás pořád v něčem opravují, tak to příjemné není. Začínala jsem od nejnižších soutěží po nejvyšší a zatím jsem žádnou velkou krizi neměla, takže jsem zvědavá, kdy to přijde. Víte, ježdění samo o sobě beru jako koníček, to okolo už je ale práce. Hlavní ale je, že mě to baví a nemusím ani pořád vyhrávat.

Evo, jak vám zasahuje do soukromí mediální poprask, který se kolem vás po Olympijských hrách spustil?
Zatím je to docela dobré. Předtím jsem byla zavřená v olympijské vesnici, takže tam jsem jen něco málo četla na internetu. Ale bylo mnoho kladných ohlasů, které mi udělaly radost. Jinak je milé, když mě lidé poznávají na ulici a chtějí se semnou třeba vyfotit. I když tedy musím říct, že na to si musím zvyknout. Nejsem zrovna typ, co by se chtěl ukazovat.

Takže máte ráda své soukromí a budete si ho chránit?
Určitě. Já si nikdy nepřála být slavná.

Psalo se o vás, že hrajete na saxofon. Je to koníček, u kterého se odreagujete?
Musím říct, že na saxofon nehraju už čtyři roky. A to je přesně ono, všichni mají pocit, že když jsem se někde zmínila, že hraju na saxofon, tak že je to takhle. Ale je pravda, že si teď chci koupit nový, protože ten vydrží, ten se nezničí a asi si zase někdy zahraju. Ale jinak nestíhám hrát skoro vůbec, tak akorát na Vánoce.

Vidíte, a tak to často bývá. Něco se jen tak zmíní a ... teď už to také znáte. A co jiný nástroj?
Umím něco málo i na piano a na flétnu, takže spíš si zahraju na tu flétnu. Ta se složí hned a mám ji doma v šuplíku.

A prozradíte nám, čím se odreagováváte před závodem?
Většinou se dívám na seriály, čtu a taky dělám relaxační cvičení od mého mentálního kouče, snažím se odreagovat i tímto způsobem.

To se jen tak často od mladých lidí nelyší, že čtou. Co tedy Vy zrovna čtete?
Teď právě knížku od Jarmily Loukotkové, jmenuje se Spartakus.

Mluvila jste o relaxačních cvičeních, v čem především vám pomáhá mentální kouč?
Já jsem před závodem většinou v klidu, snažím se spíš naučit soustředění na trati, abych jela správně, nenechala se rozhodit chybou a pokračovala tak, jak mám. Když uděláte chybu, dost často se to začne zhoršovat dál a dál. Naučila jsem se, že když něco pokazím na startu, nemá to už takový vliv na zbytek závodu. Ale tahle spolupráce není jen ve spojitosti se závoděním, ale celkově s životem.

Říká se o Vás, že ráda jezdíte na koních, neuvažuje o koupi nějakého?
Je pravda, že jsem vždycky chtěla koně, ale teď si ho zatím kupovat nechci. Akorát by stál ve stáji, protože bych na něj neměla čas. Samozřejmě by na něm mohli jezdit ostatní, ale přijde mi to teď zbytečné. Když si chci zajezdit na koni, jedu do Záryb, protože tam jsou teď koně ze Strážného, z našeho jezdeckého klubu. Tam mám možnost projet se na jakém koni chci, mým oblíbencem je teď Pedro.

Čtěte také

Teď to prosím neberte jako neúctu k Vašim jezdeckým schopnostem. Podařilo se Vám, ať už z Pedra nebo jiného koně, spadnout?
No je pravda, že dřív ano, padala jsem docela dost. I teď jsem měla na mále, protože se lekl, ale teď už padám méně.

Každý má nějaké místo kam utíká za klidem. Máte i Vy nějaký kout kam si jezdíte odpočinout?
Mám jich více. Když je hezky, tak pomalu kdekoli v přírodě. Je samozřejmě několik míst, kde to mám ráda, po celé České republice, takže si je pro jistotu zapisuju, abych se tam mohla vrátit. Ale třeba i dneska na koních bylo krásně. U nás ve Vrchlabí je všude hezky!

Kolik času vůbec stráví doma sportovec, když dělá takový sport na 100%?
Nevím přesně, ale tak půl roku jsem v zahraničí, protože jezdíme na soustředění, třeba do Rakouska. Přes léto se snažím být doma, ale třeba v loňském roce jsem byla na Novém Zélandu už od července. Takže jsem nebyla doma skoro vůbec. Ale tohle léto bych byla doma ráda.

Víme všichni, jaká je situace s možností trénování u Martiny Sáblíkové. Když se podívám na trať pro snowboardcross a její profil, marně hledám podobnou v Čechách. Navíc je tu i otázka počasí.
Jelikož potřebujeme trénovat od září, což je tady v Čechách problém, musíme jezdit do Rakouska nebo do Švýcarska, občas do Francie, ale ta je poměrně daleko. Ráda bych samozřejmě trénovala tady, ale nejsou tu moc tratě, takže začínáme vymýšlet, jak by se to dalo udělat.

Čtěte také

Evo, otázka, kterou musíme položit. Co vás přivedlo ke sportu?
Jednoduše se mi to začalo líbit. Pamatuju si, že první v mém okolí, kdo měl snowboard, byla kamarádka mých rodičů a tak jsem to taky zkusila. Začala jsem na tvrdém vázání, pak rodiče objevili někde malé prkno, koupili mi ho a od šesti let jsem začala jezdit. Samozřejmě jsem v té době i lyžovala, snowboardu jsem se naplno začala věnovat až někdy od páté třídy.