Život Jiřího Stivína byl plný šťastných náhod

9. prosinec 2011

Hostem pátečního (9. prosince) vydání magazínu „Je jaká je“ byl po 11:05 skladatel, fletnista a multiinstrumetnalista Jiri Stivín.

Jeho maminka byla herečka Eva Svobodová. Tatínek působil jako vynálezce, dle jeho objevu se vyráběly elektronky po celém světě. „Otec neustále vynalézal, byl hračička. Po něm mám v genech chuť improvizovat a vymýšlet si na poslední chvíli,“ uvedl Jiří Stivín.

Protože však nebyl ve straně, rodina se musela stěhovat za prací. Do základní školy nastoupil v šesti letech v Rychnově u Jablonce nad Nisou. Přes Záběhlice se nakonec přestěhovali do Prahy. Již v tomto věku chodil do houslí. Jak říká, byl však nešťastným hráčem. „Výuka mne vůbec nebavila. Do houslí jsem chodil proto, že mne bavilo nosit futrál. Můj učitel byl posledním žákem profesora Ševčíka, který v nás vypěstoval kázeň. Na to jsem nikdy nebyl stavěný. Dlouho to nevydrželo, protože mne učitel nutil do drilu.

V 16 letech odmaturoval na gymnáziu a rozmýšlel se, kam pokračovat. Ani sama maminka nevěděla, které zaměření flétnistovi a multiinstrumentalistovi doporučit jako volbu povolání. Využila tedy svých konexí a Jiří Stivín byl zaměstnán jako rekvizitář v barrandovských studiích. Zde se seznámil s mladým asistentem kamery Jiřím Špaletou, který ho nadchnul pro studia kamery na FAMU.

Jiří Stivín

Na studiích se seznámil s Ondřejem Otčenášem, který mu nabídll, zda nechce příčnou flétnu, na kterou se mu doma prášilo. Jiří Stivín souhlasil a tak si na splátky pořídil první oblíbený hudební nástroj.

Po úspěšném zakončení studií FAMU na Jiřího Stivína čekala povinná vojenská služba. „Dostudoval jsem a musel do armády. Armádní kameramany brali jednou za dva roky a na mne zrovna vyšel lichý. Zachránil mne Miroslav Válek, který zakládal armádní orchestr. Zde jsem poprvé přičichnul k profesionální hře a to mne utvrdilo, že chci dále pokračovat jako hudebník.

Do svého souboru ho ihned po dokončení povinné vojenské služby přijal Karel Velebný. „Díky němu jsme se stal profesionálem. Byl to můj učitel jazzu a improvizace. Zároveň na mne působil jako dokonalý pedagog.

V roce 1969 se vydal na studia do Londýna. „V té době to ještě šlo. Člověk mohl zažádat a pustili nás. Poznal jsem tak úplně jiné lidi a úplně jiný způsob života. Všichni jednali přímo, bez stop vyčůranosti.“ Nakonec se mu podařilo najít angažmá v anglickém souboru, ale dal přednost návratu do vlasti, kde na něj čekala matka. Díky emigraci jeho sestry do Paříže měl v budoucnu veškeré další cestování velmi ztížené.

Jiří Stivín a Stanislava Lekešová

Než se stal pedagogem a uznávanou autoritou v oboru, hrál například v souboru Hany HegerovéJezdili jsme po zájezdech a povídali si. Hana byla vždy velký profesionál. Neměla ráda, když jsem do jejích písní improvizoval. Říkala, že jí to vyhazuje a ať jí to nedělám.

Je dvakrát rozvedený, má 4 děti. „Zuzana je zpěvačka, Markéta flétnistka. Adam hraje na basu a Jirka na bicí. Občas hraju s Markétou v Rudolfínu. Spíš se ale snažíme sejít a zajamovat si. S tímto hudebním postupem se snažíme zacházet nejlépe, jak dovedeme.

autor: Jan Profous
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Děsivá freska válečné krajiny, u které se nepřestávám smát.

Petr Gojda, slovesný dramaturg, Centrum výroby Českého rozhlasu

Osudy dobrého vojáka Švejka

Osudy dobrého vojáka Švejka KOMPLET

Koupit

Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina. Čte Oldřich Kaiser