Život je analog. Dokument o nejpomalejším fotografovi na světě

29. říjen 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Roman Franc: autoportrét (ořez)
0:00
/
0:00

Roman Franc fotil Václava Havla i dalajlamu. Jeho fotografie z cyklu Můj Bratr loni zařadili do nejprestižnější fotografické aukce na světě v americkém Houstonu. Než zmáčkne spoušť, trvá to desítky minut i několik hodin. Fotí na film a jeho kouzlo zatím nechce opustit.

Než někoho vyfotí, může to trvat i rok. Nebo taky jen půl hodiny. Své fotografické objekty chce poznat, naladit se na ně. Často neúnavně zkoumá i místo, kde žijí. Teprve pak s rozvahou otiskává jejich duši na celuloidový pás. Většinou fotí na velkoformátový analogový fotoaparát nebo na starou flexaretu.

Život v opozici k zrychlenému světu

I kávu si mele ručně. Jeho auto je stejně staré jako on sám (ročík 1983). Jako staromilec ale nepůsobí a ani takový být nechce. Jeho Saab má moderní vyhřívaná sedadla, velký fotoaparát je nanejvýš dva roky starý a mlýnek na kávu je z Japonska. „Pomalé“ věci k Romanovi Francovi přicházejí samy a on je tomu rád, zpomalovat prý potřebuje.

Když portrétuje, donutí lidi vylézt na strom nebo se nechat zakopat do země. Dalajlámu fotil dokonce na záchodcích. Tři roky mohl fotografovat Václava Havla. Poslední prezidentovu fotografii pořídil na konci října 2011. Podívejte se na jeho fotky nahoře v galerii nebo ve videu!

Do 20 let byl výborný atlet, který snad nikdy nebyl v galerii a o fotografii se zajímal jen okrajově. Změnil to až výlet do Arménie, kam vycestoval spolu s fotoaparátem a fotky z cesty si sám vyvolal. Černá komora a fotografie ho naprosto uhranuly.

Jeho pohled na svět dostal další rozměr

S prvními vlastnoručně vyvolanými fotkami se přihlásil na Institut tvůrčí fotografie. Teď už neběhá, ale fotí. A úspěchy slaví i za hranicemi. Jeho fotografie si koupili soukromí sběratelé z Anglie, Kanady nebo USA. Zdobí i Museum of Fine Arts v Houstonu.

Roman Franc rád nabízí alternativní způsoby myšlení, originální pohledy na svět a především bizarní nápady, které dokáže dotáhnout do zdárného konce. Je tak trochu umíněný blázen. Tvůrce s touhou budovat důvěru mezi lidmi a pomáhat. Jeho upřímnost a otevřenost mu otevírá duše a místa, která fotografuje.

Autorka dokumentu: Iva Strnadová
Dramaturgie: Lenka Svobodová
Režie: Radim Nejedlý
Mistr zvuku: Michal Zelinka

autor: Iva Strnadová
Spustit audio

Související