Život jako stavebnice, ekologická stechiometrie
Přestože organismy svými těly umějí vyrábět takřka bezbřehé množství různých molekul, které potřebují, a snad i těch, které nepotřebují, musí k tomu mít základní stavební "kostky", tedy chemické prvky, které vyrábět neumějí.
Organismy sestávají z více než jednoho prvku a prvky přitom přijímají, ukládají a zase se jich zbavují v poměrech, které jsou řízeny různými faktory. Jakkoli jsou tato tvrzení jednoduchá až prostinká, chováním poměrů prvků v živých systémech lze v ekologii vysvětlit překvapivě dost věcí na základě minima předpokladů. Přístup nebo myšlenkový rámec, který tento způsob redukce používá, se dostal do povědomí jako ekologická stechiometrie.
Stechiometrie
Slovo pochází z řeckého στοιχεῖον, tedy prvek, element. Vzpomenete si na něj většinou z vyčíslování složek reakcí ve středoškolské chemii. Když mluvíme o stechiometrii v ekologických souvislostech, stejně jako v chemii tím máme na mysli bilanci prvků v nějakém ději. V chemii to bude chemická reakce nebo spíš její idealizovaná prezentace v podobě reaktantů a produktů. Hlavním vodítkem přitom je předpoklad, že jednotlivé prvky v takových reakcích nezanikají, ani nevznikají. V případě herbivorního konzumenta (nízký poměr C : N a C : P) a rostlin s vysokým C : N a C : P mluvíme o stechiometrii nevyvážené. Naopak vyváženou stechiometrií bychom měli na mysli situaci, kde potrava svým složením odpovídá potřebě konzumenta.
Článek publikujeme se souhlasem časopisu Vesmír 06/2013.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
