Zelení hájové už nejsou naši?

Zerav západní

Kdepak je ten čas, kdy zelení hájové bývali moji, posteskl si v Meteoru dr. Václav Větvička. Pomineme-li vliv evropských, či spíše jihoevropských dřevin a jejich pronikání na naše území (první ořešáky královské přenesly přes Alpy už římské legie), tak zásadním průlomem do evropské dendroflory byl rok 1534, kdy se do Evropy dostal "strom života", zerav, túje. Je jen málo venkovských hřbitůvků, kde by nebyla alespoň jedna. Přišla ze Severní Ameriky jako řada u nás dnes pěstovaných stromů a keřů.

Největšího uplatnění, a to i v lesním hospodářství, doznaly dvě rovněž severoamerické dřeviny, obě jehličnaté: douglaska tisolistá a borovice vejmutovka. Rostou rychle a leckde byly vysazeny i ve větších porostech. Jen s odbytem jejich dřeva býval problém. I se rzí vejmutovou, kterou Evropané zpětně zavlekli i do Severní Ameriky, kde vejmutovka tvoří velké souvislé porosty.

Borovice vejmutovka

To všechno ale není nic proti trnovníku bílému, akátu, maďarskému národnímu stromu. I u nás je naakátováno a zaakátováno - jen se podívejme do vltavského údolí nebo na jižní Moravu. Kde je původní vegetace? Všechno s akátem začalo roku 1603 a znovu kolem roku 1636, kdy byl údajně první akát vysazen v Paříži.

Vltavské údolí je osazeno nejen trnovníkem, ale dosti hojně zvláště v okolí Prahy jihoevropskou borovicí černou. Vcelku krásnou, majestátní borovicí s krásnými dlouhými jehlicemi. Protože je většinou součástí lesů s ochrannou funkcí na strmých svazích, mlčky byla trpěna, přestože je to také cizí prvek. Bohužel na ni v posledních letech také došlo: lavinovitě se tu šíří její houbovitý škůdce, způsobující odumírání nejen jedinců, ale celých porostů.

Zatím posledním velkým cizím stromem na našem území je čínský opadavý jehličnan Metasequoia glyptostroboides. Byla objevena kolem roku 1940 v Číně. V roce 1949 americké Arnoldovo arboretum uspořádalo expedici do Číny, přivezlo semena a ta rozdalo významným světovým botanickým zahradám. Z tohoto výsevu roste jeden strom v Botanické zahradě Univerzity Karlovy v Praze a dva v průhonickém parku. Později byla dovezena další semena a dnes je Metasequoia poměrně běžným druhem v našich parcích.

Metasequoia glyptostroboides