Zdeňka Kukala znepokojuje stoupání hladiny oceánů

V současnosti jsou dle jeho názoru některé světové oblasti ‚přeloveny‘ a početní stavy rybích hejn se tam drasticky snižují. Na druhou stranu vidí v oceánu mnoho potencionálních možností, jak jej využít umírněně. Jedním z nejvíc pravděpodobných projektů je budování odsolovacích stanic mořské vody. Realizace projektu dle jeho slov není nijak v nedohlednu, přípravy již začaly v Saúdské Arábii i na pobřeží Kalifornie.

Nejvíc ale Zdeňka Kukala znepokojuje stoupání mořské hladiny. Satelitní altimetrie nám poskytuje přesná měření, díky kterým víme, že stoupání oceánu se velmi zrychlilo (dříve oceán stoupal o 0,7 mm ročně, za rok 2010 to je 2,2 mm). „Problém není tolik vidět u hornatého pobřeží, ale na podlouhlých a ne moc stoupavých plážích. Tam je možné pozorovat každým rokem posun hladiny,“ říká Zdeněk Kukal a dodává: „Nemůžeme říci, že za situaci může přímo člověk, ale měření od průmyslové revoluce do současnosti svědčí o tom, že podíl na zvýšené výrobě CO2 jakožto živočišný druh rozhodně máme.“

Jak se náš přední odborník k oboru oceánografie dostal? „Ve školním věku jsem přečetl prakticky všechny dobrodružné romány, které se daly sehnat. Kvůli své silné krátkozrakosti jsme si mohl bez problémů představovat, jak brouzdám po moři v kocábce.“ Nejvíc ho ale ovlivnilo studium na gymnáziu, kde si začal pokládat otázky z oboru geologie, na které středoškolská výuka nestačila.

Zdeněk Kukal|foto: Jan Sklenář

Politická situace tehdy hlásala do světa surovinovou soběstačnost našeho státu, a tak byl obor geologie na vysokých školách otevřený pro velmi široké posluchačstvo. Docent Havlík Zdeňka Kukala přesvědčil, že se má věnovat sedimentům. Veškeré učebnice byly napsány převážně teoretiky, možnost prakticky si vyzkoušet nabyté znalosti tak mohl poprvé, až když se dostal k Baltickému moři. Poté následoval výzkum u Černého moře a nakonec Kuba. „Měli jsme natočit film k mezinárodnímu geologickému kongresu, který se měl konat v roce 1968. Možnost pobývat na Kubě mi otevřela oči v mnoha ohledech. Když člověk opravdu vidí v praxi, jak vypadá geologie pobřeží, jak se horniny chovají ... To vše jsou zkušenosti k nezaplacení. Nerad se ale potápím do velkých hloubek, a tak jsem pod hladinu pro vzorky raději posílal profesionální potápěče,“ dodává s úsměvem Zděnek Kukal.

V 70. letech se začaly točit velkofilmy o přesunu člověka jako živočišného druhu pod mořskou hladinu a oceánologie byla v kurzu. Poté veřejnost upřela pozornost na lety do vesmíru. Podle Zdeňka Kukala ale k útlumu výzkumů nedošlo. „Ti, kteří oboru věnovali život, v odborné činnosti stále působí, protože na mořském dně je stále co objevovat,“ uzavírá vědec rozhovor.

Více si poslechněte sami v audiozáznamu rozhovoru.