Zázračná vražedkyně. Měla vražda přítelkyně zakrýt svěřené tajemství, nebo bylo všechno jinak?

V srpnu 1892 šla 14letá Kristina Ringlová do lesa na houby a potkala podivnou paní v dlouhé tmavé říze, která se jako by vznášela nad zemí. Do Suchého Dolu na Náchodsku začaly brzy proudit davy věřících a mezi lidmi se šířily zvěsti o tom, že hlína z lesa má zázračnou moc. Královéhradecký biskup ale na mariánská zjevení na Suchodolsku nevěřil.

Proti pokojným poutníkům nakonec zasáhli četníci. Akce se však nepovedla a přes 70 osob skončilo za napadení četníků ve vězení. Sama Ringlová si za zločin veřejného násilí odpykala měsíc tvrdého žaláře. Panna Marie se jí pak zjevila už jen jednou, potřiadvacáté a naposled.

Kristina Ringlová rozsudek|foto:Bronislava Janečková

Osudové setkání

Do Ticháčkova lesa za ní chodila i tehdy 10letá Anežka Špačková. Obě ženy se po letech setkaly znovu u tety Anežky Špačkové. Ta už jako 17letá hledala u tety útočiště a pochopení potom, co jí její rodiče zakazovali stýkat se s jejím milým. Ringlová ji přiměla k cestě do kláštera ve Vídni. Obě spolu pak 5. listopadu 1901 odjely.

Zpátky se ale 8. ledna 1902 vrátila Ringlová sama. Tvrdila, že Anežka se jí ztratila už cestou do Vídně. Jenže teta měla u sebe společnou podobenku obou žen z Fotografického ateliéru Petr Barf ve Vídni i se vzkazem: „Drahá tetičko, máme se dobře, zítra pojedeme s Kristinkou na pouť do Mariazell. Tisíc pozdravů z Vídně posílá tvoje Anežka.“

Národní politika z 18. 4. 1902|foto: Národní politika

Marné pátrání

Stejnou podobenku dostali začátkem února i její rodiče. V přiloženém dopise stálo, že je ve Vídni v klášteře, a že se tam má dobře. Dopis ale nebyl psán Anežčinou rukou... Když rodiče na Ringlovou uhodili, začala běsnit, poškrábala Anežčina otce v obličeji a praštila ho deštníkem do hlavy. Šel rovnou na policii.

Po Anežce se pak pátralo několik měsíců. Její otec dokonce slíbil odměnu 100 zlatých tomu, kdo ji pomůže najít. Zjistilo se jen to, že s Ringlovou skutečně odjela do Vídně, ale ani jedna z nich do žádného z vídeňských klášterů nevstoupila. Zlom přišel na začátku srpna 1902, necelý rok po Anežčině zmizení.

Totožnost potvrzena

Nedaleko cesty do poutního místa v rakouském Mariazell se našlo v houští tělo dívky ve věku 16–20 let, menší postavy a se zdravým chrupem. Byla zastřelena. V kapse měla zrcátko se značkou továrny na cukrovinky Fritz Heller z Olomouce, kde před časem pracovala Anežka Špačková. A tak byla 24letá Kristina Ringlová 12. října 1902 zatčena.

Manželka vídeňského fotografa potom u soudu potvrdila, že obě ženy měly v plánu vyrazit na pouť do Mariazell. Taky si prý u Ringlové všimla pistole. Obchodník se zbraněmi ve Vídni Jan Forgatsch potvrdil, že na podzim roku 1901 si u něj žena velmi podobná Ringlové kupovala zbraň.

Podle dalších svědeckých výpovědí odjely obě ženy z Vídně do Svatého Hypolita, kde u místního obchodníka se zbraněmi Wolfganga Müllera sháněly náboje do revolveru, který mu předložily. On ale potřebné náboje neměl. Ženy pak odjely odpoledním vlakem do Lilienfeldu, kde přespaly, a druhý den odpoledne v přátelském rozhovoru vyrazily ke kapličce za vesnicí.

Vražda pro tajemství, anebo sebevražda?

Podle ohledání byla Anežka Špačková zastřelena nanejvýš z šesti kroků do spánku. V lebce se našel olověný náboj 8 x 4 mm pravděpodobně z tzv. dámského nebo kapesního revolveru 4–5 mm anebo z flobertky. Sebevraždu soudní lékař vyloučil, protože mrtvá měla na rukou tlusté rukavice. Ringlová ale dál tvrdila, že v Mariazell nikdy nebyla. Anežka se jí prý ztratila ve Vídni.

Veřejný žalobce usuzoval, že Ringlová se Anežce nejspíše ve slabé chvilce s něčím svěřila, a pak ji zavraždila, aby nemohla tajemství vyzradit. Třeba o jejích dávných zjeveních. Trval také na jejím odsouzení. Osvobození by totiž její ctitelé považovali za zázrak, a ona by mohla dál klamat lidi.

V její neprospěch svědčilo i to, že byla v minulosti odsouzena za napadení policie, z čehož soud vyvodil, že má násilnické sklony. A taky to, že rozesílala Anežčiným jménem vzkazy okolí. I když chyběl motiv, očitý svědek vraždy i vražedná zbraň, soud měl jasno: 4. července 1903 byla Kristina Ringlová odsouzena k trestu smrti provazem.

Pozměněná výpověď

Po vynesení rozsudku a po poradě s obhájcem ale Ringlová změnila výpověď: Anežka prý spáchala plánovanou sebevraždu a ona odnesla zbraň i náboje. Vyšetřování bylo obnoveno. Zkoumal se i duševní stav odsouzené. Na verdiktu o její vině to ale nic nezměnilo. Trest smrti jí byl však zmírněn na doživotí.

Nakonec si odseděla 13 let v ženské věznici ve Valašském Meziříčí. Pustili ji v roce 1916. Dalších skoro 40 let prožila nenápadně v Polici nad Metují. Živila se vyšíváním a pletením, chodila do kostela, starala se o kapličku v místech, kde se jí prý zjevovala Bohorodička. Zemřela 27. října 1957 ve věku 79 let.