Žáby si nevybírají vždy nejlepší žabáky, někdy je výhodnější spokojit se s průměrem

Když rozliční živočichové vytvářejí páry, aby zplodili potomstvo, probíhá u nich takzvaný pohlavní výběr. Toho si povšiml už Charles Darwin. Samička by si podle toho, jak si to my lidé představujeme, měla vybrat toho nejlepšího otce svých mláďat. Samci se před svými potenciálními partnerkami předvádějí a dělají si co nejlepší reklamu.

„Teď se ukázalo, že občas samičky úplně zhloupnou. Jako kdyby láskou ztratily rozum,“ říká biolog Jaroslav Petr o nedávném výzkumu jihoamerických žab hvízdalek pěnodějných.

Žabáci během námluv vydávají zvláštní zvuk. Žáby hodnotí, jak mají hluboký hlas. Čím je žabák větší, tím hlubší zvuk ze sebe dovede vyloudit. Potom upřednostňují délku – čím déle vydrží žabák kvákat, tím je silnější. Kdybychom tedy před samičku předvedli jednoho žabáka s hlubším hlasem, který kváká dlouze, a druhého s vyšším hlasem kvákajícího krátce, určitě si vybere lepšího.

Třetí vnáší zmatek

„Vědci ale provedli takový pokus, že samičce nabídli tři žabáky: nejlepšího žabího supermana, potom jakéhosi průměrného žabáka, a ještě žabího outsidera, který kvákal skutečně velmi špatně,“ vypráví profesor Jaroslav Petr, „očekávali bychom, že si vybere toho největšího štramáka s hlubokým hlasem a dlouhým kvákáním. Vůbec ne. Vybere si toho prostředního.“

Hvízdalka pěnodějná (Engystomops pustulosus) klade jikry do "hnízda" z pěny|foto: Geoff Gallice

Zdánlivě to nemá logiku. Autoři pokusu ovšem upozorňují, že se podobně chovají i podstatně chytřejší tvorové: lidé. Dokládají to na příkladu zákazníka v autobazaru, který si vybírá ojetý vůz a zajímá se jednak o cenu, jednak o spotřebu.

„Nabízejí se vám dvě auta. Jedno je dražší, ale má nízkou spotřebu. Druhé je lacinější, ale spotřebu má vyšší. Vy se rozhodnete, že jsou pro vás důležité peníze, které dáte za nákup auta, takže se rozhodnete pro lacinější auto s nižší spotřebou. Teď ale přijde prodejce a říká, že má ještě třetí auto. To má také výbornou nízkou spotřebu, ale je mnohem dražší než to, které před chvilkou nabízel. Představí vám auto, které vůbec nechcete koupit. A právě v téhle chvíli řada kupujících změní své původní rozhodnutí a koupí si dražší auto s nižší spotřebou,“ cituje Jaroslav Petr autory studie.

Lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše

V přirovnání není ani tak důležité to, jestli má laciné auto s vysokou spotřebou odpovídat ideálnímu žabímu partnerovi. Příměr má upozornit hlavně na to, že se rozhodování stává čím dál obtížnějším, když přibývají další možnosti. Žabáci se v pralese svým samičkám nepředvádějí tak spořádaně jako auta na parkovišti, ale kuňkají v noci jeden přes druhého.

„Než by z tohohle chóru vybrala skutečně toho nejlepšího žabáka, tak by se jí mohlo stát, že už si ho vybrala jiná samička a předběhla ji. Anebo když tam bude hodně dlouho pobíhat a vybírat si, tak ji také může něco sežrat,“ upozorňuje Jaroslav Petr, „ona je donucena složitou situací to risknout a zvolit si nějaký střed. Nepátrat složitě po nejlepším samci, vybrat si jednoho a s tím mít rodinu jistou.“