Za války pomáhal parašutistovi. Příběhy slavných: Karel Höger

Podle zápisu v matrice se narodil v Brně 17. června 1909. Ve skutečnosti ale o tři dny dřív. Divadlu propadl už v dětství, když si s bratrem postavili loutkové divadlo a hráli pro děti z okolí. Po měšťance ale jasno neměl a podal tři přihlášky o zaměstnání. První se ozvala škola, tak šel učit.

Učitel-oficír-herec

Učitelskou dráhu v Lomnici u Tišnova, později v Židenicích, mu utnula vojna a důstojnická škola. Stát se oficírem ale nechtěl. Úmyslně z pár předmětů propadl a byl volný. Mezitím už v Brně ochotničil. Do vyhlášení protektorátu dokonce chvíli hostoval i v Národním divadle.

Za války v odboji

Málo se ví, že za války pomáhal vězňům z koncentračních táborů. Dokonce pomáhal partyzánskému parašutistovi. Po válce propadl filmu, který jeho starší kolegové považovali za pokleslý žánr. Nejdřív hrál milovníky (i když nebyl zrovna krasavec), po 40 konečně i dramatické postavy (třeba v Krakatitu).

Komunistické represe

V roce 1948 se účastnil „shromáždění demagogů“ na Staroměstském náměstí. Následoval dvouletý zákaz filmování. Pak v letech 1970–1971 neprošel kádrováním po Pražském jaru a nesměl učit ani hrát v TV nebo v rozhlase. V divadle mu vyčítali vynechávání textů a únavu. Skončil v nemocnici.

Vytoužené penze se nedožil, o pár dní

Z Anticharty se nedokázal vyvlíknout. Další represe by prý už neunesl. Stejně pak v divadle dostával jen štěky, v rozhlase a televizi aspoň četl dětem pohádky. Nakonec ale přišly i větší role (Romeo a Julie na konci listopadu, Nemocnice na kraji města). V roce 1977 dal v divadle výpověď. Penzi si ale neužil. Zemřel 4. května na vážný infarkt.