Vymyslet něco nového v hudbě, je velmi těžké, říká Josef Vejvoda

3. červenec 2014

Znáte Škodu lásky? Pravděpodobně ano. Hrála se téměř všude. Po celém světě ale hrál i syn jejího autora, jazzman s polkou v krvi, Josef Vejvoda.

Slavnou polku Škoda lásky zná celý svět. Za druhé světové války se hrála na obou stranách fronty pod různými názvy jako Rosamunde nebo Roll out the Barrel. Do svého repertoáru si ji vybrali Glen Miller, Billie Holiday a další interpreti.

„Tatínek prostě zkusil něco napsat sám, ale jeho Modřanská polka byla tak oblíbená, že se dostala přes Německo až za moře,“ vypráví Vejvoda mladší.

Co Vejvoda, to muzikant

Vejvoda měl tedy po otci cestu téměř předurčenou. I jeho bratři se chtěli původně k hudbě dostat, ale nakonec se hudebníky nestali. „Tatínek možná tajně doufal, ale do ničeho mě netlačil. V osmi letech se mě zeptal, jestli nechci na něco hrát,“ prozrazuje Vejvoda.

„Nejprve jsem začal hrát na piano a poté housle. Já jsem ale začal obdivovat bicí nástroje, a tak jsem poprosil tatínkova kolegu pana Šprunka, aby mě začal učit,“ říká Vejvoda, jak se dostal ke svému hlavnímu nástroji.

Čtěte také

Vejvoda na svého otce Jaromíra, autora známého hitu, vzpomíná rád. „Kdybys někdy chtěl napsat nějakou hudbu, nezapomeň, že musí mít melodii, harmonii a dynamiku,“ přiznal Vejvoda jednu z otcových rad, které se prý drží dodnes.

Od polky k jazzu

Právě ona melodie, harmonie a dynamika podle Vejvody v dnešních skladbách často schází. A pravděpodobně je to dáno výchovou.

Všiml si toho, když jeho dcera studovala dirigování. „Na koncertech jsem nikdy pořádně neslyšel osm taktů melodie v rodících se skladbách. Nevím, jestli jim to páni profesoři zakazovali,“ říká.

I tak se dá v hudbě krásně experimentovat. „Jednou jsme udělali projekt s Petrem Kotíkem. Vybral si jenom ty muzikanty, kteří nejlépe dokážou splnit jeho představy a sny o hudbě. Byli to samí jazzmani,“ říká o uskupení, ve kterém vystupovali například Jan Spálený nebo Jiří Stivín.

Toto složení plné jazzmanů hrálo skladby bez not. Jazz je totiž plný improvizace. Jediným omezením byl čas trvání skladby. „Místo not byly papíry plné čtverečků a koleček. Občas jsme si dokonce měnili nástroje,“ vzpomíná na uskupení, které jezdilo po celé Evropě.

Jaké si splnil sny? Kde všude vystupoval? Jaké jsou zvláštnosti textu slavné polky? Poslechněte ze záznamu v iRadiu.

autoři: Martina Kociánová , jra
Spustit audio