Vylepšený Karel Gott
Jsou zážitky, které je třeba prožít, aby si člověk po letech vzpomněl a ještě se zasmál, ale jsou i takové, které si umí i nezúčastněný člověk docela dobře představit. ... říká moderátor Pavel Kudrna.
Natáčel jsem jeden televizní pořad pro slavnostní sobotní večer. A v té době se sem dostaly z ciziny spreje vystřelující barevný proud hmoty, umělohmotné špagety, které se snadno seberou a hodí do koše.
A v ten den přišel na natáčení i sám mistr Karel Gott a všem se nám chlubil novým sakem, které těžce sháněl v zahraničí. Byl na něj náležitě hrdý. A já, mládenec všeho schopný a bez úcty k autoritám, jsem přistoupil a řekl, že je pěkné, ale že je potřeba ho vylepšit.
A stříkl jsem na něj notnou dávku spreje. Přesně tak, jako v ten den mnohokrát, kdy se dotyčný lekl, zasmál, sebral a vyhodil. Jenže právě v tu chvíli už obsah spreje docházel.
Z tlakové lahve se vyřítil mohutný proud zbytků barevné chemie o ploše půl metru čtverečního. A mistrovo tuzexové sako bylo doslova a do písmene polepeno tisíci drobnými „žabozelenými“ flitry.
Omdlel jsem hrůzou, ne tak mistr. S grácií sobě vlastní pronesl: „Nezdá se mi, že by bylo teď lepší.“ A po hodině čištění, na kterém se podílel celý televizní štáb, stál mistr v celé své kráse v záři reflektorů na pódiu. Už jsem tento sprej nikdy nekoupil.
