66. Pan Živnobanka aneb Bankéř století Jaroslav Preiss

Preiss se nenarodil do bohaté rodiny. Jeho otec byl venkovský soudní úředník a nic nenasvědčovalo tomu, že by se z Jaroslava Preisse stal jeden z nejvlivnějších mužů československého hospodářství. Místo očekávané advokátní kariéry se vydal jinou cestou. V roce 1900 se stal hospodářským redaktorem Národních listů, deníku mladočeské strany, a postupně se vypracoval v nejvýznamnějšího českého národohospodářského publicistu své doby. Právě zde si vytříbil názory, které pak zastával po celý život.

Především vyzýval české podnikatele, aby se zbavili pocitu méněcennosti vůči hospodářsky silnějším Němcům, kteří tehdy české konkurenci výrazně dominovali. Současně však obdivoval německou organizovanost, disciplínu, rozvinutý bankovní systém i akciové společnosti. V Národních listech soustavně kritizoval české firmy za ukládání kapitálu ve vídeňských bankách místo investic doma a vyzýval k zakládání českých akciových společností. Byl přesvědčen, že hospodářská samostatnost je předpokladem samostatnosti politické. Systematické počešťování průmyslu a hospodářského života se proto stalo jedním z hlavních motivů jeho celoživotního působení.

Architekt hospodářské samostatnosti

Stejně ostře se vymezoval vůči marxismu a komunistickým teoriím třídního boje. Věřil v tvrdou práci jedince, podnikavost a individualismus. Pro komunisty se tak stal zosobněním kapitalismu a úhlavním ideovým protivníkem, což se mu po válce stalo osudným.

Čtěte také

9. Pracovat a šetřit aneb Zarputilý Rašín

K rozvoji podnikání je nezbytný kapitál – a kapitál znamená banky. Preissova cesta proto vedla do Živnostenské banky, která se stala jeho celoživotním osudem. Nastoupil do ní roku 1907 ve svých sedmatřiceti letech a zůstal zde dalších pětatřicet let. Pod jeho vedením se Živnobanka proměnila v nejmocnější finanční a průmyslový koncern první republiky.

Dva měsíce před vyhlášením Československa dostal Preiss za úkol připravit hospodářskou koncepci budoucího státu. Z jeho návrhů následně vycházela první československá vláda i ministr financí Alois Rašín. Nabízí se otázka, proč se právě Preiss nestal po převratu ministrem financí. Pravděpodobně si s blízkým přítelem Rašínem rozdělili role. Rašín měl vést republiku jako charismatický a nekompromisní politický lídr a řečník, zatímco Preiss měl být mužem v pozadí – vůdčí osobností českého finančnictví a průmyslu s ambicí povznést domácí bankovnictví na evropskou úroveň.

Žralok od Prašné brány

S nabytou svobodou přišla pro české banky jedinečná příležitost v podobě nostrifikace, tedy počeštění průmyslových podniků za účelem získání hospodářské samostatnosti. České banky začaly skupovat akcie továren, které do té doby vlastnili převážně rakouští majitelé. Během několika měsíců tak získaly kontrolu nad významnou částí průmyslového kapitálu bývalé monarchie. Živnostenská banka získala ze všech bank nejvíce a stala se kolosem evropského formátu. Na přelomu dvacátých a třicátých let ovládala kolem šedesáti podniků včetně řady strategicky významných firem.

Hospodářská krize třicátých let znamenala v Preissově životě zlom. Živnostenská banka ji na rozdíl od jiných přečkala v dobré kondici, což svědčilo o kvalitě jejího vedení. Preiss však prohrál spor o další hospodářské směřování Československa a postupně ztratil vliv na vládní politiku. Rivalem a oponentem mu byl významný český ekonom a několikanásobný ministr financí Karel Engliš. Jádrem jejich střetu byla otázka vyrovnaného státního rozpočtu a devalvace koruny.

Obdiv k Německu i obvinění z kolaborace

Preiss přestal důvěřovat parlamentnímu systému první republiky a stále více se přikláněl k představě silné vlády schopné prosadit pořádek. Inspiraci nacházel v hospodářské politice nacistického Německa. Když v srpnu 1934 navštívil na měsíc Německo a jednal s představiteli tamního průmyslu, vrátil se hluboce zasažen. Hospodářský úspěch Německa mu imponoval zejména ve srovnání s jeho milovanou Francií, která se tehdy potýkala s vleklými ekonomickými problémy.

Komunistická propaganda později udělala z Preisse jakousi předsunutou pátou kolonu nacistů a zrádce republiky. Nebyla to pravda. Preiss celý život kupoval německé podniky a dosazoval do nich české správní rady. Dostával se kvůli tomu do častého konfliktu se sudetoněmeckými podnikateli.

Nepřítel pracujícího lidu

Jen několik dní po skončení druhé světové války, v noci z 30. na 31. května 1945, byl Preiss zatčen na svém velkostatku v Lavičkách a obviněn z kolaborace s Němci. Do vyšetřovacího spisu referent do kolonky povolání napsal: „Dr. Jaroslav Preiss, bývalý ředitel Živnobanky, největší nepřítel pracujícího lidu, předseda druhé vlády (té pravé v pozadí), prodavač první republiky Němcům.“

Výpovědi svědků však žádné důkazy o kolaboraci nepřinesly. Naopak se ukázalo, že mnozí Preisse považovali za českého vlastence. Veřejný proces ale už běžel jinde. Ministr informací Václav Kopecký označil v Rudém právu Preisse za hlavního představitele „prohitlerovské, proněmecké, kapitulantské politiky zrádné české velkoburžoazie“. Preiss měl být exemplárně potrestán jako symbol kapitalismu a celoživotní odpůrce komunistických a rovnostářských idejí.

Vymazání z paměti a rehabilitace

Když lékaři upozornili, že jeho zdravotní stav je natolik vážný, že by mohl ve vězení zemřít, zasáhl konečně ministr spravedlnosti Prokop Drtina a na vlastní odpovědnost rozhodl o jeho propuštění. O tři dny později, 29. dubna 1946, Jaroslav Preiss ve svém smíchovském bytě zemřel.

Po jeho smrti následovalo rozkradení obřího Preissova majetku a vymazání jeho jména z paměti. Rehabilitace se největší bankéř 20. století dočkal až po roce 1989. Živnostenská banka, v jejíž budově dnes sídlí Česká národní banka, se roku 1992 stala první privatizovanou bankou ve východním bloku. V roce 2003 přešla do vlastnictví italské UniCredit a o čtyři roky později zmizelo její jméno úplně.