„Všichni jsme do určité míry komedianti a šašci, kteří se pokoušejí bavit lidi,“ říká Radim Hladík

Radim Hladík
Radim Hladík
Naším dnešním (14. září) hostem pořadu Je jaká je po 11:05 hodině byl frontman kapely Blue Effect, kytarista a zpěvák Radim Hladík.

Podle Radima Hladíka musí být správný rocker bouřlivák. Musí provokovat, dráždit, rozčilovat. Tedy přesný opak jeho osobnosti. „Dodnes ale rockersky dávám kytaru za hlavu a hraju sólo.

Celá rodina se v současnosti věnuje umění. Manželka Radima Hladíka dělá managera, syn je zase velmi ceněným zvukařem, dcera vyřizuje pro rodinnou firmu daňové přiznání. „Všichni jsme do určité míry komedianti a šašci, kteří se pokoušejí bavit lidi. Vždy jsem ale toužil po pravidelné pracovní době a stabilním zaměstnání. Celý život se potýkám s otázkami, zda dělám vše správně. Když nebude zájem o mou tvorbu, nebudu mít obživu. Kumšt je dle mého názoru sice tvrdé, ale na druhou stranu velmi svobodné zaměstnání.

Radim Hladík

Na roli rockera v penzi nemá čas myslet, pro samou práci má velmi málo volného času. „Pracuji, protože důchod je legrační suma peněz. Budu tedy muset hrát do doby, než zemřu. Bojím se ale, že budu živ a nebudu moct hrát. Netrénuji denně, ale velmi často cvičím. Mám obavu, že kdybych přestal, už se nedostanu zpět do tempa.“ Nutno dodat, že o jeho hudbu je stále veliký zájem, za minulý rok odehrál 168 koncertu. „Nikdy jsem tolik vystoupení v jednom roce neuskutečnil,“ říká Radim Hladík.

Dodnes hovoří o svém zápalu s jiskrou v oku. „Všechno to tahání aparatury a koncertování děláme proto, abychom dvě hodiny, kdy hrajeme, fungovali trošku jako narkomani.“ Během koncertu se podle názoru Radima Hladíka projeví, jak moc je čas relativní. „Během vystupování si vymýšlíme alternativní party, žádné není stejné. Dvě hodiny utečou jako pět minut, když se daří.“ Muzikant se prý dostane do jiného světa a pohybuje se v jiné časové dimenzi. A po takovém pocitu se stýská. „Proto každý den sednu do auta a ujedu klidně 200 km k dalšímu pódiu a novému obecenstvu.

Jeho nahrávky se staly celosvětově uznávané velmi zajímavým způsobem. Jeden z občanů, který emigroval po roce 1968 si s sebou vzal desku Blue Effect. Zabydlel se v Paříži. Ve vedlejším bytě žil hudebník, který se při zatloukání hmoždinky omylem proboural do bytu k českému sousedovi. Když se šel omluvit, uslyšel právě muziku Blue Effect a její Hamply v zápětí použil ve svém projektu. „Stali jsme se inspirací pro několik zahraničních kapel. Dodnes si děláme srandu, že píseň Sluneční hrob vykradl i Michale Jackson. Na koncertech pouštím obecenstvu jeho předělávku a společně se tomu zasmějeme.

Radim Hladík

S původní kapelou se často věnovali okultním naukám. Ladislav Mišík byl k takové činnosti velmi nedůvěřivý i za situace, kdy duch napsal, že jeho otec je americký voják. „Jsou to věci, které raději nekomentuji, ale zkušenost to byla zajímavá.“ Svůj zájem o média ukončil ve chvíli, kdy se při seanci vysypaly všechny knihy z jeho knihovny. K okultním vědám se je následně snažila vrátit Lenka Kořínková, ale to už měli negativní zkušenost a nikomu z členů kapely se nechtělo. „Dýchlo na nás něco ošklivého,“ uzavírá Radim Hladík rozhovor.