Vrba

Příjmení Vrba bylo motivováno dřevinou, vrbou, a mohlo být pojmenováním někoho žijícího u nápadné vrby nebo košíkáře pletoucího z vrbového proutí. Apelativum vrba znamenalo také „nemanželské dítě“ – obdobně odkazovalo k nemanželskému původu i příjmení Kopřiva. Máte i několik místních jmen se základem vrba (např. Vrbice, Vrbka, Vrbová atd.), která by připadala v úvahu při výkladu, i když z místních jmen se příjmení tvořila nejčastěji příponami -ský nebo -cký (srov. příjmení Vrbovský, Vrbecký, Vrbenský). Příjmení Vrba je běžné, dnes u nás žije 7086 jeho nositelů.

Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 1983, s. 274; V. Mates, Jména tajemství zbavená 1, Praha 2002, s. 292–4; M. Majtán, Naše priezviská, Bratislava 2014, s. 46; J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 201

autor: Žaneta Dvořáková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.