Vrah přijíždí na kole

Policejní fotografie vraha Václava Mrázka
0:00
/
0:00

„Nejvíc mě pohlavně uspokojovalo, když jsem ženu dostal výstřelem. Děti jsem nezabíjel.“

V noci 1. června 1952, když přišla ze zábavy domů, si Elena Mermanová všimla, že má prostřelený plášť a krvácí na krku. Nejspíš po nočním incidentu s mužem v lese. Ráno zjistila, že má prostřelenou i blůzku. Oblíkla se a vyrazila zpátky stejnou cestou. Z Přečapel k osadě Seník.

Spojení tří vražd

Našla stopy po jízdním kole. A pak tělo zavražděné 16leté Marie Dvořáčkové. Všechno nasvědčovalo tomu, že po neúspěšném útoku na ni si vrah našel jinou oběť. Severočeští kriminalisté 2. června 1952 ještě netušili, že jsou na začátku pátrání po největším masovém vrahovi v historii československé kriminalistiky.

Vraždě dívky totiž předcházely o rok dříve ještě dvě jiné vraždy: 15leté Haničky Chloubové a 30leté Bronislavy Pajúrkové. Na Chomutovsku taky došlo ke třem dalším útokům na ženy, ty ale neskončily smrtí. Zatím si tyhle vraždy a útoky nikdo do souvislosti nedal. Až teď. Potvrdila to balistická zkouška.

Na knize, kterou si Hanička Chloubová četla těsně před útokem, jsou dodnes stopy krve

Vytvoření evidence a čtvrtá vražda

Poprvé měli kriminalisté k dispozici popis pachatele. Prověřovali všechny osoby s pohlavní nebo duševní úchylkou, osoby trestané za násilné činy a osoby podezřelé z nelegálního držení zbraní. Celkem prověřili přes 1700 lidí a vytvořili rozsáhlou kartotéku.


Pachatel byl v evidenci
Jak se později ukázalo, pachatel byl v evidenci policistů. Jenže v jiné. Za opakované krádeže: kradl totiž, na co přišel (králíky, slepice, dámské prádlo, naložená vejce i nádobí).

Mezitím ale došlo k dalším dvěma neúspěšným útokům na ženy (tentokrát nožem) a třem na děti (škrcení). A pak se 15. července 1954 u lesních jezírek kousek od Černic našla 16letá Jiřina Helmichová. Pachatel ji zastřelil na cestě a pak tělo táhl asi 150 m. Střílel do hlavy asi z naprosté blízkosti.

Poprvé v historii speciální skupina

Balistická expertíza ukázala, že šlo zase o stejnou zbraň: Walther (model 3 nebo 4). Tělo se našlo v pozici, která napovídá sexuální motiv. Oběť byla svlečená, spodní prádlo rozřezané. Typickým způsobem pro pachatele.

Místo vraždy Jiřiny Helmichové (čára naznačuje, kudy vrah táhl tělo)

A další typická věc: zakrvácenou hlavu jí přikryl, v tomto případě omotal sukní. Čtyři neobjasněné vraždy a celkem už 10 útoků na děti si poprvé v historii kriminalistiky vynutilo vznik zvláštní vyšetřovací skupiny. Byla složená z místních a specialistů z Prahy.

Další (dvojnásobná) vražda

Ale ani nové intenzivní pátrání nepřineslo výsledky. Naopak. O rok později, v srpnu 1955, došlo k další vraždě, tentokrát dvojnásobné. Stejnou zbraní značky Walther byla zastřelena dívka a její partner poblíž Kamencového jezera. Na mrtvé dívce pak vrah vykonal soulož.


Jak to, že pachatel pořád unikal?
Mnohé případy byly zjištěny až se značným časovým odstupem. Často bylo nedostatečně ohledáno místo činu (třeba bez služebního psa). Sperma pachatele bylo sice zajištěno, ale nepodařilo se z něj určit krevní skupinu (genetické zkoumání profilu DNA v 50. letech známé nebylo). Na severu Čech byla navíc velká kriminalita. Po osidlování pohraničí tam přijelo moc lidí, kteří chtěli hlavně zbohatnout a ne makat. Kradlo se, podvádělo, vraždy na denním pořádku (viz případ Státní vyznamenání pro vraha).

Šestinásobný vrah už unikal pět let. Choval se totiž nenápadně a všichni v jeho okolí ho považovali za tichého a spořádaného člověka. Pátrání zkomplikoval i fakt, že na konci roku 1955 změnil bydliště. Přestěhoval se za prací do Kladna, dostal přidělený byt ve (svém rodném) Svinařově, našel si družku.

Místo loupeže sedmá vražda

Jenže za práci lázeňského (starost o šatny a sprchy) na dole nebylo moc peněz, kradl ještě víc než dřív. Občas ukradl i menší obnosy z kapes horníků. V listopadu 1956 chtěl vykrást byt svého spolupracovníka Berana. Jenže ho tam překvapila jeho vnučka s babičkou.

Dítě znásilnil. Ženě sekerou rozbil hlavu. Našli je na posteli, dítě se drželo mrtvého těla… Zmizelo ložní prádlo, peníze z hasičské pokladny a stříhací strojek na vlasy. Díky němu byl nakonec vrah Václav Mrázek odhalen. Úplnou náhodou.

Chycen omylem

Na jaře roku 1957 ho přistihli při krádeži peněz v šatnách na dole. Při domovní prohlídce se našel stříhací strojek ukradený v domě horníka Berana. To byla zásadní stopa. Zjistilo se, že byl v minulosti stíhán pro krádeže v Chomutově, a že se jeho popis shoduje s popisem pachatele sériových vražd na Chomutovsku.

Ukradený stříhací strojek, který byl hlavní stopou při dopadení Václava Mrázka (expozice v Muzeu Policie ČR)

Při podrobnější domovní prohlídce v Mrázkově bytě nalezli i pistoli Walther. Byla ukryta v duté noze ponku ve sklepě. Expertíza potvrdila, že se jedná o vražednou zbraň. 19. března 1957 byl Mrázek, který šest let unikal trestu, eskortován do Prahy.

Překvapivý rozsudek

Vyšetřovatele překvapil tím, s jakou přesností dokázal i s odstupem několika let, všechny případy popsat. Doznal se nakonec ke všem činům. S ledovým klidem. Obětí mu prý líto nebylo. Když na ně myslel, prožíval prý znovu vzrušení.

Největší masový vrah v dějinách československé kriminalistiky byl rozsudkem smrti překvapený a v soudní síni na kolenou prosil o život. Za sedm vražd, čtyři pokusy o vraždu a 14 případů pohlavního zneužití byl Václav Mrázek 30. prosince 1957 popraven. Jeho jméno ale nechvalně proslulo.

Případem se volně inspiroval film Petra Schulhoffa Vrah skrývá svou tvář z roku 1966 (odkaz na stránky České televize). V textu písně 63 se k postavě Mrázka vrátila i kapela Tři sestry a její textař Lou Fanánek Hagen. Pozdější videoklip akcentuje i prostředí důlních šaten a sprch. Píseň vyšla na albu Průša se vrací (1998).

Účinkují: Filip Kaňkovský, Ivan Jiřík, Pavel Batěk, Jitka Jirsová, Jitka Sedláčková, Petr Halíček, Zdeněk Hruška

Scénář: Bronislava Janečková a Radek Galaš

Režie: Jaroslav Kodeš

Zvuk: Petr Šplíchal

Spustit audio
autoři: Bronislava Janečková, Rostislav Taud, Radek Galaš

Související

  • Lesní vrah

    Sériový vrah s IQ 130, který vyhrál v soutěži Chcete být milionářem. Měl v úmyslu zabít desítky lidí. Případ expolicisty rozpoutal debatu o přidělování zbrojních průkazů.

  • Oběti strýčka Huberta

    Konec prvního masového vraha v Čechách. Případ ojedinělý brutalitou pachatele. Za oběti si navíc vybíral výhradně uprchlíky. Skutečnost vs. případ majora Zemana.

  • Studna

    Měl ikonický případ majora Zemana zakrýt skutečného vraha? Známý případ byl v roce 1968 velmi rychle (až nezvykle rychle) uzavřen.Případ se zkoumal znovu v roce 2014.