Vladimír Mišík: „Variaci na renesanční téma mám rád už 36 let"
Hostem úterního Setkání Hosta do domu byla legenda české rockové hudby Vladimír Mišík.
Vladimír Míšík nemá rád, když je novináři označován jako legenda. U kamarádů je na to sice zvyklý, ale prý mu to nedělá dobře. Před časem zažil nepříjemné zdravotní problémy, které jej na nějakou dobu dokonce posadily na invalidní křeslo. Lékaři mu zakázali chodit, a tak mohl trávit čas maximálně vsedě a nesměl zatěžovat končetiny kvůli odvápnění kostí. Koncerty „vsedě“ ale dovoleny měl. A tak hrál. Nepříjemná životní zkušenost jej ale naopak dovedla ke psaní nových písniček, které měly být součástí jeho sólového alba. Nakonec album nahrál se skupinou ETC a zrodila se deska nazvaná Ztracený podzim. Ta opět obsahuje básně Josefa Kainara. Z tohoto spojení vznikla Mišíkova velmi jznámá zhudebněná balada Stříhali dohola malého chlapečka. „Když jsem poprvé četl tuto básničku, někdy v postpubertálním věku, tak to bylo něco! Měl jsem osobní zkušenost s oficínou, kdy mi holič takto drásal hlavu. Byla to pro mě tehdy neskutečná potupa,“ řekl V. Mišík, který si prý myslel, že už v Kainarových textech nic nového nenajde. Našel a vznikly písničky hned tři. Jednou z nich je Láska, která trochu jinak a trpce nahlíží na lidské milostné vztahy, druhá se jmenuje Ďáblíci a poslední U nádraží.
Se skupinou ETC je Vladimír Mišík již 36 let. Za tu dobu se její složení samozřejmě obměnilo. „Občas někdo odešel, jiný přišel ale ta kapela jako značka, existuje už opravdu takto dlouho,“ komentoval V. Mišík. Jeden z největších hitů skupiny je píseň Variace na renesanční téma, jejíž text V. Mišík našel v díle dalšího básníka Václava Hraběte. „Je pravda, že to je jediná píseň, kterou hrajeme opravdu od svého vzniku. A opravdu se mě dodnes nezprotivila. Zpívám ji rád. Jsou hudební věci, které tak dlouho zpívat prostě nejde ale u Variace to tak není,“ řekl.
V. Mišík se svou první kapelou hrával v šedesátých letech po pražských parcích Elvise a Semafor, na barrandovském truhlářském učilišti založil skupinu Uragán. Po krátké epizodě u Komet spoluzakládal jednu z nejslavnějších českých kapel 60. let Matadors, v jejichž čele se začal hudbou zabývat profesionálně. Ke konci první poloviny 70 let založil skupinu ETC, která byla v roce 1982 komunistickou Státní bezpečností zakázána. Zákaz trval celkem 2 roky. „Nedělal jsem nic, nemusel jsem a hlavně nesměl jsem. To bylo horší.“
A která éra Vladimíra Mišíka by se dala nazvat „zlatou“? „Před zákazem byla doba, kdy jsme byli velmi populární a byl to i důvod, proč nás StB zakázala. Ale troufnu si říci, že publikum, které na nás už roky chodí, je kontinuální. Lidé znají „naše věci“ a já mám z toho také kontinuální radost. Nedokážu vyzdvihnout dobu, která byla ta nejlepší,“ dodal V. Mišík.
Více si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru s Vladimírem Krocem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka