"Vladimír Menšík byl můj druhý otec," prozradil Michal Kocourek

26. srpen 2010

Robin Hood je ve světě snad nejznámějším anglickým lidovým hrdinou. Příběh o něm se dočkal knižního, filmového i divadelního zpracování. Na jaře letošního roku se na televizních obrazovkách objevila reality show s názvem Robin Hood - Cesta ke slávě. Vznikl tak projekt, který v Česku tuto heroickou postavu představí i formou muzikálu. V dnešním (čtvrtečním 26. 8.) Setkání jsme nejen o představení hovořili s Michalem KOCOURKEM, bývalým hercem a v současnosti ředitelem a producentem Divadla Kalich.

Začátky Divadla Kalich vedou do r. 1999. M. Kocourek na otázku, zda by opět vstoupil do takového projektu, odpovídá: “Jsem člověk, který má rád výzvy. V té době to bylo o to horší, protože se několika produkcím nepodařil start s muzikály. Většina lidí tehdy říkala, že jsem blázen, že se to nemůže podařit. Já se ale nedal ...“ Za pravdu mu dala hned první premiéra, představení Hamlet. “Bylo veleúspěšné. Odehrálo se 700 repríz. Několik představení se prezentovalo také v Bratislavě.“ V současnosti můžeme hudebně pojatou tragédii vidět, stejně jako hru Jack Rozparovač, i v jihokorejském Soulu.
“Tituly činohry si vybírám podle citu,“ říká o selekci her pro své divadlo. Řeč přišla i na dnes již kultovní činohru Nahniličko: “Původně se hrála v Divadle Na Zábradlí. Časem o ni ale přestal být zájem a tak jsem byl osloven, jestli bych ji nechtěl zpracovat. Dnes je zlatým klenotem našeho divadla,“ prozradil M. Kocourek.
Divadlo Kalich je vnímáno jako čistě komerční subjekt. M. Kocourek všeobecný předsudek vysvětluje takto: “Komerce je zvláštní pojem. Myslím si, že je to všechno, na co si člověk zakoupí lístek, tedy i Národní divadlo. Její definice podle mě neexistuje. Netuším, proč jsou navštěvovaná divadla posílaná na “vedlejší kolej“ právě proto, že jsou komerční.“ A co další kontroverzní téma - kýč? “Chceme dělat dobré a svoje divadlo. Nepřizpůsobujeme se divákovi. Jsme přesvědčeni o tom, že jsou naše představení dobrá, mají výborné herecké výkony, kvalitní dekorace a kostýmy. V inscenaci hledáme i jakýsi další plán a chytrý humor ... “

Robin Hood - Cesta ke slávě aneb jak se dělá muzikál. Tak zněl název televizního pořadu, ve kterém jsme mohli Michala Kocourka pravidelně vídat v roli člena castingové poroty. Smyslem reality show bylo vybrat z několika uchazečů ty nejtalentovanější a posléze je obsadit do stejnojmenného muzikálu, jehož premiéru uvádí divadlo Kalich 1. září: “Vymyslet scénu muzikálu a dát ji komplexně dohromady je vždy velice náročné. O to komplikovanější byl případ Robina Hooda,“ prozradil. Režiér Ján Ďurovčík prý herce nenechal vydechnout. Neustále museli tančit a zpívat. M. Kocourek dodává: “K choreografii bojových scén jsme přizvali specialistu Petra Nůska, který spolupracuje i s americkými filmaři a zahraničními divadly. Muzikál je tak nabytý, že divák nevydechne ani na minutu. Vše je podpořeno silnou muzikou Ondřeje Soukupa a skvělými texty Gábiny Osvaldové.“ Zmínil i výtvarnou stránku představení: “Vyrobili jsme asi 180 kostýmů na všechny alternace. Některé jsou velmi nápadité. Pojali jsme je ve stylu fantasy, ne jako klasického Robina Hooda se zelenou čepičkou a pírkem na klobouku.“ Muzikál byl i velmi drahý. Doufá, že mu obsazení herci a zpěváci Václav Noid Bárta, Lucia Šoralová, Leona Machálková či Kamil Střihavka investované peněžní prostředky vbrzku vrátí.
“Castingová show mi ale žádnou popularitu nevrátila,“ říká bývalý herec známý např. z filmů Což takhle dát si špenát, Sonáta pro zrzku či Tankový prapor.

A jak se dostal ke své první herecké roli? “Celé se to stalo v mých 5 letech. Rodiče tehdy měli chatu vedle režiséra Václava Hudečka. Byl jsem drzé a živé dítě, pořád jsem si s ním povídal. Pan Hudeček mě pak přizval ke zkoušce inscenace Tchýně. Tam si mě všiml Jaroslav Dudek, režisér Bakalářů. A pak už jsem točil pořád.“ Zaměřili jsme především na snímek Což takhle dát si špenát, kde se host představil v roli “malého Vladimíra Menšíka“: “Znali jsme se už z Bakalářů. Při tomto filmu jsme se ale hodně sblížili. Považuji ho za svého druhého tátu, protože mi hodně dával a hodně se mi věnoval. I on sám mě se smíchem představoval jako svého syna. Byl to krásný vztah, na který velice rád vzpomínám.“
Chcete se dozvědět více? Poslechněte si v záznamu rozhovoru ...



Nestihli jste středeční Setkání Hosta do domu? Nabízíme text Jana Sklenáře: Daniel Orálek: Týdně zvládnu naběhat 200 km

Daniel Orálek
autor: Pavla Kopřivová
Spustit audio