VIDEO. Vysílání v „kapesním vydání“? Tady bydlí rozhlas: Pardubice

Své rádio ale redaktoři a moderátoři milují natolik, že si v létě, kdy se sluníčko opírá do střechy a rozehřeje podkrovní stěny, si pro ochlazení berou do studia kbelík s vodou. Aby se aspoň trochu ochladili.

Trocha historie

Na konci 16. století jste se do Pardubic mohli dostat přes mohutné opevnění města jen na dvou místech. Od západu Zelenou branou a od východu Bílou branou, které se říká Mejtská. Ta byla lemovaná cimbuřím a hned vedle stála celnice, kterou museli projít všichni trhovci.

Historické jádro Pardubic je městskou památkovou rezervací už od roku 1964. Patří k ní i dům číslo 29 v ulici Svaté Anežky České. „Určitě by to bylo ohromně romantické, kdyby pardubický rozhlas sídlil ve věži s cimbuřím, jenže… Zbourali ji už v roce 1840,“ říká architekt David Vávra.

Při pečlivé renovaci objektu (v letech 2000–2002) se tady v suterénu našla kamenná zeď s klenbovým obloukem. Je to opravdu zbytek Bílé brány. Na zahradě, někde pod dnes udusanou zeminou archeologové našili i jediný kamenný můstek přes strouhu, která plnila vodní příkop kolem pardubického hradu, který nechal postavit už v 16. století Vilém II. z Pernštejna.

Divadlo 29

V prvním i druhém patře budovy je už od roku 2002 Divadlo 29. „Až do začátku 20. století byl dům spojený s vedlejším č. p. 30. Taky to byl taneční sál,“ říká šéf divadla Zdeněk Závodný. Po stavebních úpravách v domě 29 vzniklo divadlo, které si číslo domu dalo do svého názvu.

„Za první republiky v budově působila Armáda spásy, která byla ovšem za 2. světové války zrušena. Později se sál proměnil v modlitebnu pravoslavné církve, která časem taky zanikla.“ V 80. letech měl v domě ateliér avantgardní malíř Jiří Lacina a pak přišla další rekonstrukce, ze které vznikl prostor pro divadlo.

Malebná historická ulice, na které najdete i sídlo Českého rozhlasu Pardubice|foto: Adam Kebrt

Podkrovní rozhlas

Pardubický Český rozhlas sídlí až v podkroví. „Žádná předsíň, respirium nebo vstupní hala – stačí jeden krok a stojím rovnou v hlavní redakční místnosti. Je to jako v typických amerických domácnostech, kde vstoupíte přímo do obýváku,“ říká Vávra.

Redakce je jediná velká místnost skoro přes celou budovu (takzvaný openspace). Jedinou oddělenou částí je kancelář šéfa programu, která vede směrem do ulice. „O patro níž je kamrlík pro lidi z marketingu a o patro výš, úplně pod střechou, máme tři malá studia – vysílací, přípravné a záložní,“ popisuje šéfka pardubických redaktorů Drahomíra Bačkorová.

Jako u babičky na půdě?

Stěny studií jsou obloženy deskami z perforovaného sololitu. „S trochou nadsázky by se dalo říct, že to tu vypadá, jako když si kluci postaví studio u babičky na půdě,“ dloubne si Vávra. Proč se ale studio dostalo právě do historické budovy č. 29?

„Dlouho měly Pardubice své studio v Hradci a také ve Vodákově vile. Ta se ale v restituci vrátila původním majitelům a rozhlas hledal nové útočiště. S novými kraji jsme ale chtěli mít i samostatnou pardubickou stanici. Hledali jsme a našel se tento dům, který patří městu, ale ještě předtím prošel kompletní rekonstrukcí,“ říká redaktorka.

Samostatnou stanici v Pardubicích zakládala parta nadšenců, která začala s vysíláním ještě na staveništi. „Když vysílali zprávy, museli žádat dělníky, aby aspoň pět minut nevrtali, aby to nebylo slyšet v éteru.“

David Vávra, zvukař Ondřej Gášek a Jan Hegret při natáčení pořadu; Český rozhlas Pardubice|foto: Adam Kebrt

Historie pardubického studia

Víte, že jedním z prvních posluchačů tehdy ještě Radiojurnalu, byl pardubický dlaždičský mistr Zdeněk Zahradník? Svou přihlášku mezi rozhlasové koncesionáře poslal už v roce 1923 a patřil tak k prvním posluchačům v republice.

Pravidelné regionální vysílání z Pardubic začalo už v květnu 1945, pak bylo přerušeno a pokračovalo až s odchodem Němců. Úplně první celoplošné vysílání tady ale proběhlo už v roce 1931. Byl to Celostátní den rozhlasu v Pardubicích, v rámci Výstavy tělesné výchovy a sportu a jednotné vysílání bylo slyšet od Prahy až do Košic.

1945−2002

Východočeský rozhlas se studii v Pardubicích a Hradci Králové byl ustaven 17. srpna 1945. Redakce sídlila ve Vodákově vile (ulice U stadionu) a zpočátku se dokázali „snést“. Snaha po vlastním pardubickém studiu ale nakonec vedla ke zkáze. Východočeský rozhlas totiž na Silvestra 1946 zanikl a od listopadu 1950 už fungovalo jen jako pobočné pracoviště Hradce Králové.

Na další příležitost museli čekat sedm let, ale dočkali se, když v prosinci 1957 vzniklo samostatné krajské studio Čs. rozhlasu. Své regionální programy tak konečně mohli vysílat „na vlně“ i po drátě. Pak ale přišel rok 1960 a sloučení obou krajů.

Vodákova vila osiřela a stala se pracovištěm hradeckých redaktorů, pražského zpravodaje a okresního vysílání rozhlasu po drátě. V srpnu 1968 se z Pardubic, pod tajemnou značkou Pracoviště 4, ozývalo živé vysílání „svobodného vysílače“, stejně jako pár dnů i po celé republice. Když pak přišla doba normalizace, vyhodilo nové vedení většinu rozhlasových pracovníků.

V roce 1970 přestalo být pardubické studio detašovaným pracovištěm a až do počátku 90. let existovalo pouze jako okresní vysílání rozhlasu po drátě. Po vzniku krajů se „vše v dobré obrátilo“ i pro Pardubice a v roce 2002 vznikla samostatná regionální stanice s plnohodnotným celodenním vysíláním.

Archivní fotografie budovy Českého rozhlasu Pardubice (zřejmě rok 1929)|foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu