Ve lvích žlutých očích je ukryta celá Afrika

Právě na šelmy se zaměřuje fotograf Petr Slavík. Pokud se člověk pohybuje ve volné přírodě, musí prý být neustále ve střehu a sledovat chování zvířete.

V dolní Zambezi třeba objevil smečku lvů s malým a otravným lvíčetem. Smečka se povalovala na odpoledním slunci, pouze lvíče se nudilo a tahalo příbuzné za uši a ocas. Nikdo z dospělých nereagoval, tak se vydalo objevovat svět. A narazilo na auto s Petrem Slavíkem.

Čtěte také

„Naštěstí ho auto nezaujalo a odběhlo. Mezitím už ale vstala jeho máma a ta už začala auto kontrolovat řádně. Africká terénní auta nemají ani dveře, a tak k mým obrovským zážitkům patří setkání s divokou lvicí. Bylo to tak na půl metru. Otočila hlavu a já uviděl jasné, žluté oči, ve kterých je ukrytá celá Afrika.“

Petr Slavík z toho setkání fotku nepořídil. Celý prý zkameněl. Fotit prý ale stejně nešlo: musel by se pohnout a vyměnit objektiv.

Proč je vlastně lidstvo odpradávna tak fascinováno různými druhy šelem? Podle Petra Slavíka je to směs obdivu a strachu. „Ale když s šelmami pracuju, tak strach mít nesmím. Zvíře by to ze mě vycítilo.“

Bláznivá slonice

Levhart, kterého Petr Slavík fotil v Lake Nakuru (Keňa)|foto: Petr Slavík

Většina zvířat dává dopředu najevo, že se jim něco nelíbí. A taky co chtějí udělat. Existují samozřejmě výjimky. „Stalo se mi, že jsme potkali sloní mládě, které přecházelo cestu. Viděli jsme ho dostatečně dopředu, slůně v pohodě přešlo. Najednou jsem se otočil a viděl lítat keře. Slonice běžela přímo na auto, bez troubení, které vždy útok provází.“

Naštěstí se Petru Slavíkovi podařilo rozzuřenému zvířeti ujet. Druhý den se dozvěděli, že si zlomilo kel o další džíp. Pravděpodobně bude muset dojít k jejímu odstřelu, protože pokud zvíře jednou na člověka zaútočí, bude s tím pokračovat. „Proč se to stalo, jsme opravdu dlouho marně přemýšleli. Může jít o psychickou poruchu.“

Grizzly na dotek

Většinou fotí zvířata, která jsou kontaktní. Jsou cvičená na focení a předvádění před kamerou. Nejblíže takhle byl grizzlymu. „Měl přes 380 kilo a fotil jsem ho doslova z několika centimetrů.“

Chtěl ho totiž nafotit zespodu. Medvěd měl házet písek a řvát. Předvádět svou dominanci. „Zajímavé je, že přes objektiv člověk nevnímá reálnou vzdálenost. Teprve až zvednete hlavu a jeho sliny vám tečou na obličej, pochopíte, jak jste doopravdy blízko. Je to ale strašně fajn.“

Jak se mu podařilo nafotit velmi vzácného bílého lva? Jaká je budoucnost ohrožených druhů? A kam se Petr Slavík chystá příště? Poslechněte si v iRadiu.