V zimě spí a nemá mimické svaly. Pravda a mýty o medvědech
Výprava za mytickým i mystickým zvířetem, které bylo pro svou sílu a schopnost „zázračně obživnout“ ze zimního spánku uctíváno přírodními národy téměř v celé Eurasii i Severní Americe.
Pro řadu národů byl medvěd uctívaným tvorem. Věřilo se, že je pánem a hospodářem lesa a příbuzným člověka, který rozumí lidské řeči. Medvěd se už v historii stal symbolem: zdobil vlajky i erby, byla po něm pojmenovávána města i celé oblasti. V podobě dvou souhvězdí se dostal i na oblohu.
Jaký je ale skutečný život tohoto výjimečného tvora a jaké nejčastější mýty o něm panují? Jak je to s medvědím zimním spánkem a absencí mimických svalů? Co mají nejraději medvíďata? Jací jsou medvědi rodiče? Do jaké míry se přátelí s ostatními příslušníky svého druhu a v čem se nejvíc liší od nás lidí?
Milchobur, vznešený stařec
Co všechno vás při vyslovení slova medvěd napadne? Někoho možná medvědí služba, někoho medvědí česnek a někoho třeba med. Po medu se ostatně medvěd jmenuje. Podle starého slovanského označení pro jedlíka medu.
A to proto, že staré národy se obávaly mluvit o této šelmě přímo. Podobně mu staří Irové mu říkali „milchobur“, neboli ten, který touží po medu. Jeho označení v němčině a angličtině vychází ze slova hnědý nebo hnědák.
U lesních národů byla jména huňáče ještě obdivnější. Třeba sibiřští Mansové mu říkají torel („vznešený"), Eveni akbaka („stařec"), Oročové amaha („strýček“) a Jakuti ehe („dědeček“). A na Zakarpatské Ukrajině či v Bělorusku mu vesničané lichotivě říkali „ďadko“ (strýček).
Ve jménu měst i ve znaku států
Podle medvěda se jmenují i města. Třeba švýcarský Bern nebo Berlín a medvěd je také symbolem celého Ruska. Mnoho státních vlajek a znaků nebo erbů po celém světě zdobí také medvědi. Těžko by se asi dalo spočítat, kolik se po nich jmenuje obcí a měst nebo městských částí.
V Expedici se do jednoho takového místa podíváte. A dozvíte se, proč jsou medvědi důležití pro heraldiky a vexilology neboli znalce vlajek a praporů. Chybět nebudou ani legendy a pohádky; zvláště v severských a ruských hrají medvědi prim.
Poslechněte si tedy pořad Expedice – Výpravy za poznáním. I když budeme mluvit o medvědím spánku, který může trvat až půl roku, garantujeme Vám, že s námi určitě neusnete.
Související
-
V lese se nemá křičet? Přílišné ticho ale děsí medvědy
Kromě vlků se do českých zemí vracejí i medvědi. Meteor připomíná jejich historii i to, čím se inspirovat v zemích, kde soužití lidí s medvědy nebylo nikdy přerušeno.
-
S medvědem není radno si zahrávat, říká s plyšákem v ruce zoolog Jan Andreska
Medvěd je zvířetem, kterého bychom se měli spíše bát, než se s ním mazlit. Přesto má medvědy zoolog Jan Andreska rád, stejně jako vlky a rysy a povídání o nich.
-
David Storch: Medvěd na Valašsku nemá právo na život o nic víc než divoká prasata
Po Valašsku se už více než měsíc toulá medvěd. Nebojí se lidí, trhá ovce a rabuje ve včelínech. Odpůrci odstřelu sepsali petici, kterou podepsalo už téměř deset tisíc lidí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
