V osmi letech jsem si řekl, že jednou napíšu knihu o Janu Žižkovi, vzpomíná historik Petr Čornej
Šestnáct let sbíral materiál pro svoji knihu Jan Žižka, život a doba husitského válečníka. „Bádání nespí a přichází stále s novými detaily,“ upřesňuje historik.
V otázce, o které oko vlastně Jan Žižka přišel, ale stále panuje nejistota. „I na těch nejstarších vyobrazeních, a to je na kachlích, které si lidi dávali na kamna, tak z doby kolem roku 1440–1450, to máte dvacet či třicet let po jeho smrti, má pokaždé zakryté jiné oko. Povědomí žilo, že měl jedno oko a každý výtvarník si to udělal po svém,“ krčí rameny pedagog v Blízkých setkáních.
Kdy se poprvé dotkl Jana Žižky?
“Zachovala se fotografie, jak jsem v kočárku pod sochou Jana Žižky na Vítkově. Tak to jsem ještě neuměl chodit,“ směje se historik, podle kterého v něm podněcoval zájem o postavu i dědeček.
„Řekl jsem si v osmi letech, že jednou napíšu knihu o Janu Žižkovi.“ Když přišel na vysokou školu, nechyběl v seznamu toho, o čem by jednou chtěl psát. „Byl tam Žižka, dějiny husitství a dějiny Prahy. A tohle všechno se mi podařilo,“ uzavírá Petr Čornej.
Měl Jan Žižka ženu a děti? Kdo byli jeho příbuzní? Čím je zajímavý pozdní středověk? Co s něj může být inspirativní pro dnešní dobu? Jaké jsou dnešní učebnice historie? Baví se o historii doma?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
