Úžasné životy: Spisovatel Karel Jaromír Erben podle divadelníka Lukáše Trpišovského

Lukáš Trpišovský našel vztah k lidové hudbě až během studia na DAMU a cestování po Balkánu a Východní Evropě, kdy s kolegou Martinem Kukučkou připravovali divadelní inscenace v několika zemích. Během práce na představeních a různých setkáních se prý často začalo zpívat.

Jak říká Trpišovský, na Balkáně, ale třeba i na Ukrajině nebo na Slovensku je vztah k folkloru a lidové hudbě stále živý. V Čechách jsme už trochu zapomněli zpívat a často se stydíme. Zřejmě podobné okouzlení lidovou hudbou, ale pohádkami, lidovými strašidelnými příběhy a vyprávěním, zažíval také Erben. Lidovou slovesnost začal sbírat v rodných Čechách, ale procestoval mnoho zemí východní Evropy a Balkánu. Ovládal dvanáct jazyků a při tomto etnografickém výzkumu tak mohl volně rozmlouvat s pamětníky, sbírat písničky a pohádky a následně je překládat.

Rád bych si s ním zazpíval

Podle Lukáše Trpišovského určitě nebyl Erben žádný suchar, jak ho možná mnohdy vnímáme dnes. Byl to člověk muzikální, musel umět dobře komunikovat s nejrůznějšími lidmi a k putování za písněmi a pohádkami, musel mít i poměrně dobrodružného ducha. „Rád bych si s ním zazpíval. Musel to být vlastně společenský a veselý člověk, byl výborný muzikant. Zazpívat si s ním lidovky v hospodě by bylo určitě skvělé,“ dodává Trpišovský.

Erben nasbírané texty upravoval, ale snažil se vždy podpořit původní archetypální vyznění příběhu. Což zajímá i Lukáše Trpišovského. Právě archetypy jako jsou vztahy mezi rodiči a dětmi, smrt, odpuštění, trest ho zajímají jako divadelního režiséra. Proto, si také spolu s Martinem Kukučkou vybrali pro nové divadelní zpracování Erbenovu sbírku Kytice, kterou můžeme vidět v Národním divadle. Původní příběhy – balady zřejmě sahají hluboko do středověku a nejstarší náměty možná ještě do předkřesťanských dějin střední a východní Evropy.

Setkání se smrtí

Sbírka Kytice se stala bestsellerem už za Erbenova života. Spisovatel se stal velmi uznávaným a oblíbeným, úspěch také pomohl rodině finančně. Každé nové vydání však Karel Jaromír vždy vylepšil, něco dopsal, něco upravil. Úspěch snad také pomohl Erbenovi překonat smutná období.

Se smrtí se nesetkal jen v podobě úmrtí dvojčete v kojeneckém věku. Erbenovi během jeho života zemřelo sedm sourozenců, zemřela také jeho první manželka a dvě děti z druhého manželství. Jak poznamenává Trpišovský, dnes si v našem západním světě tak časté setkání se smrtí a vyrovnání se s traumatickými zážitky neumíme ani představit. V 19. století však byly podobné smutné události časté a nevyhýbaly se ani vzdělaným a poměrně dobře situovaným lidem jako Karel Jaromír Erben.

Jeho tvorba nás nutí se zamýšlet nad ne vždy veselými tématy, ale příběhy jeho pohádek i balad nás nepřestávají fascinovat. Karel Jaromír Erben má co říct i dnešnímu čtenáři a v podobě divadelního zpracování dvojice SKUTR také divadelnímu divákovi.