Úžasné životy: Miroslav Horníček podle Igora Šebo

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Miroslav Horníček

„Povídání o panu Horníčkovi jsem se bál, aby mi ten pocit jeho přítomnosti nevyprchal,“ svěřuje se Igor Šebo. „Jak mě změnil a ovlivnil?“

Zkuste si vzpomenout na nějakou událost ze svého života a zjistíte, že to není jen pouhý soubor faktů. Zahrnuje i emoce a mnohdy i všechny ostatní smyslové vjemy. Dočetl jsem se, že jde o fascinující dovednost mozku, který během neuvěřitelně krátké doby (v podstatě v řádu milisekund) dokáže ukládat poměrně komplexní soubory informací.

Miroslav Horníček

Vzpomínám nerad, protože když si uvědomím, že co už bylo, nejde  vrátit, je mi těžko.

Vzpomínání je prý našemu duševnímu zdraví prospěšné a neměli bychom se mu bránit. Čím jsme starší, tím přirozenější je, že vzpomínáme na to, co jsme prožili, kde byli, s kým se setkali.

Pan Horníček je pro mě stále důležitým člověkem. Schválně nepíšu „byl“. On pořád „je“!

Není tu sice tak, jak jsem byl na něho zvyklý, ale jsou tu jeho knížky, nahrávky, jsou tu místa s ním spojená, události, které mi připomínají, že jsme je vnímali společně. Téměř denně se vynoří některá ze vzpomínek, které se vztahují třeba k hudbě, jídlu, zvuku, vůni, myšlence, pohledu na svět i ke chvílím těsně předtím, než člověk udělá první krok na scénu. To všechno mi ho připomíná. Je stále přítomen. Miroslav Horníček herec, spisovatel, dramatik, režisér, výtvarník, glosátor a divadelní teoretik a hlavně, to se ve Wikipedii nedočtete, nesmírně laskavý člověk!

Nikdy, opravu nikdy za těch dvanáct let, co jsme spolu vystupovali, co jsem ho osobně znal, jsem ho neslyšel říct o nikom nic špatného. Říkával : „Nerad negativizuju.“ Tečka. A tak i žil. Nevím, kdy a jak se k tomu dopracoval, ale já ho takhle znal.

Díky minulým zkušenostem upravuje paměť chování v budoucnosti, říkají psychologové. Tak se taky snažím být laskavým člověkem, ale ne vždycky se mi to daří. Pak jako by stál vedle mě, usmívá se, rozhlíží se kolem a vidí věci a děje, které sám neobjevím. Snažím se dívat jeho očima. Je to zajímavější, bohatší a veselejší svět. Jsem mu za to vděčný a nedovolím, aby se ode mne vzdálil.

Igor Šebo

Tedy jak mě změnil a ovlivnil? To musí vědět či posoudit někdo jiný. Já se jenom snažím držet si zuby nehty pocit, že pan Horníček je stále tady, jen zrovna právě teď nemá čas.

Samozřejmě si uvědomuji, že „kdyby nebylo vzpomínek, člověk by nevěřil, že byl někdy šťasten“. To cituji Boženu Němcovou. Snažím se to štěstí udržet.

Povídání o panu Horníčkovi jsem se bál, aby mi ten pocit jeho přítomnosti nevyprchal. Teď, když je hotovo, jsem klidný. Nic se nezměnilo, pořád je se mnou. Děkuji jemu i Danu Moravcovi.

Spustit audio
autor: Igor Šebo

Odebírat podcast

Související