Rodinná tragédie během natáčení „Písařů“. Příběhy slavných: Miroslav Horníček

Herec–amatér

Kdyby se Miroslav Horníček (10.11.1918–15.2.2003) narodil o 14 dní dřív, byl by ještě Rakušanem. Po mámě prý zdědil lásku k divadlu. Po tátovi smysl pro humor, fantazii, hravost. Už na plzeňské reálce přispíval do novin, i když ještě na gymnáziu prý zápasil s gramatikou. Divadlo ho táhlo vždycky.

Ještě na škole hrál jako amatér v plzeňském městském divadle. Po maturitě (1937) se živil různě: jako pomocník ve Škodovce, úředník nemocnice. Po válce se stal členem avantgardního pražského divadla Větrník a potkal se s „přáteli na celý život“: Brodským, Zázvorkovou, Kopeckým. V 50. letech se dostal do Národního.

Horníček–Werich–Kopecký

V roce 1955 hledal Werich nástupce po Voskovci. I když ho Horníčkovo hraní zrovna nebralo, nakonec spolu vytvořili dvojici. Wericha pak Horníček vyměnil za Kopeckého. Improvizovali ve hře Tvrďák. Nakonec asi 300x a všem se to líbilo. Přesun do většího Karlínského divadla ale nevyšel. Diváků ubylo. Herecká dvojice se rozpadla, přátelé ale zůstali, přestože se šířily různé klepy.

Smrt syna překonával prací

Na své filmy prý moc hrdý nebyl. Až na seriál Byli jednou dva písaři (1972), kde exceloval s Jiřím Sovákem. Během natáčení ale nešťastně zahynul jeho 21letý syn Jan. Dostal epileptický záchvat, spadl do vody a utopil se. S tragédií se vyrovnával prací. Oporou mu byla manželka Běla.

Kinoautomat a Hovory H

Stál u vzniku legendárního Kinoautomatu Živě ho na výstavě EXPO 67 v Montrealu moderoval, i když neuměl ani slovo anglicky. Pak přišly veleúspěšné televizní Hovory H. Psal, fotografoval, vystavoval koláže, stárnul. Zemřel v Liberci.