Úžasné životy: Hlasatelka Milena Vostřáková podle přítelkyně a kolegyně Marie Tomsové
Dělilo je téměř dvacet let. Přesto se z nich staly přítelkyně. Na legendu hlasatelského řemesla Milenu Vostřákovou vzpomíná její mladší kolegyně Marie Tomsová. „Když jsem chodila do třetí třídy, tatínek dal mamince televizor. V té době bylo ještě černobílé vysílání. Ale ta hlasatelka, ta pohádková bytost, mě okouzlila svou krásou, noblesou, hlasem i zjevem. Byla to Milena Vostřáková, “ vzpomíná Marie Tomsová.
„Tatínek měl oblíbenou Dášu Dvořáčkovou, která byla taková živočišná. Ale my s maminkou jsme milovaly Milenu Vostřákovou. A to bylo moje první setkání s ní,“ směje se hlasatelka.
Vyhazov za vítězství hokejistů
„Osobně jsme se poznaly později, když už jsem dělala televizní hlasatelku. Ne však v zákulisí televize, ale na jevišti,“ doplňuje moderátorka, jež Vostřákovou poznala v éře, kdy musela z obrazovky nedobrovolně odejít.
Stalo se tak v roce 1969, kdy odhlašovala vítězství československých hokejistů nad Sovětským svazem. V televizi tehdy řekla, že normálně pije urologický čaj, ale dnes připije vínem našim hokejistům, protože „jde o vítězství nejen sportovní, ale i morální“.
Blízké kamarádky
„Okamžitě jsme si padly do oka, ačkoli ona byla o generaci starší a zkušená. Já jsem byla začátečník. Ona mi nikdy nedala pocítit nějakou nadřazenost. Naopak mi pomohla profesně.“
„Naučila mě, jak mám jít na to jeviště, jak se mám nadechnout, a opravdu mi byla nápomocna radou, pomocí, vším, na co si vzpomenete. Měly jsme stejný smysl pro humor, stejné názory, velice jsme si rozuměly,“ líčí dál Tomsová.
Jak na odchod z obrazovky vzpomínala samotná Milena Vostřáková? Proč ji na společenské akce nechtěl doprovázet druhý manžel? A proč jí život sázel jednu ránu za druhou?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
