Míra stresu u televizní hlasatelky se srovnávala se stresem pilotů, vypráví Marie Tomsová
„V té době každé slovo mohlo být bráno jako politická provokokace.“ Známá moderátorka prožila ale ještě jednu těžkou chvíli, když přišla o pětiměsíční miminko.
„Neprošla jsem žádným kurzem, jak se chovat a jak mluvit. Byla jsem hozená na obrazovku a učila se plavat před zraky diváků,“ popisuje Marie Tomsová svoje začátky na obrazovce Stáně Lekešové v Blízkých setkáních.
„Byla jsem vyplašená a učila se vše za pochodu. Bylo to velmi stresující povolání. Dokonce se prováděla měření stresu, kde se situace hlasatelky při vstupu na obrazovku srovnávala s pilotem dopravního letadla při startu. Hlavně v té době každé slovo mohlo být bráno jako politická provokokace. Mohlo být zneužito a použito proti nám.“
Smrt dítěte
Život se s ní ale příliš nemazlil. V pěti měsících jí zemřelo dítě na syndrom náhlého úmrtí. Na další dítě čekala sedm let. Přišlo spolu se sametovou revolucí. „Pamatuji se, jak jsem byla těhotná a k nám domů proudily davy zraněných lidí z demonstrace na Národní třídě.“
„Bydleli jsme tehdy v Mikulandské ulici, dveře od domu zůstaly otevřené a já měla v obýváku 60 lidí, které ošetřovali lékaři, a u toho jsme poslouchali zprávy, co se venku děje.“
Co dnes dělají její synové? Jaké měla léto? Jak se cítí jako herečka?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
