Saskia Burešová má pořád stejný účes a stejné názory. „Ono je to někdy pro tuto dobu prospěšné“
Jak to dělá? ptají se všichni, kdo ji vidí. Stejný okouzlující úsměv, stejný účes, stejná tvář. To je dlouholetá televizní hlasatelka Saskia Burešová. Příští rok to bude neuvěřitelných 50 let, co se poprvé usmála do kamery.
„Člověk se úplně orosí hrůzou, když slyší, kolik je to let,“ říká Saskia Burešová, když vzpomíná na své televizní začátky. I po těch 50 letech vypadá pořád stejně. Je prý konzervativní. „Mám stejný účes a možná i stejné názory. Ale ono je to někdy pro tuto dobu prospěšné.“
Děkovné a pochvalné dopisy prý dostává od diváků stále. „Ale už nedostávám nabídky k sňatku,“ směje se. Když v televizi začínala, musela projít tvrdou školou. Pracovala na svém hlase a výslovnosti, věnovala se rétorice. Z dnešní češtiny jí bývá smutno.
DiskuS/Ze o češtině
„Dřív se říkalo třeba diskuSe, teď se říká diskuZe a mě to trhá uši. Myslím, že na češtinu by se mělo víc dbát.“ Občas ale narazí na výjimku. „U Michala Kubala jsem pookřála. Když položí otázku, tak víte, že si za tím stojí. Jeho projev je vlídný a to je důležité.“
K dobrému hlasu v televizi ale nutně patří i dobrá vizáž. Mnoho lidí tak prý žilo v přesvědčení, že si hlasatelky vydělávají nad poměry, protože se objevovaly na obrazovkách krásně učesané a oblečené „Šaty nebyly naše. Patřily do fundusu,“ vysvětluje Saskia Burešová.
Kalendárium jako nekonečné školení
Stala se tváří televizního Kalendára. „Jede to už dlouho a dívají se na to i děti školou povinné,“ konstatuje s uspokojením. Odmítá ale, že by díky pořadu měla encyklopedické znalosti. „Vypěstovala jsem si krátkodobou paměť. Přesto se mi spousta údajů dostane do hlavy. Je to taková univerzita mého života. Je to neustálé školení.“
Dnes jí v televizi hlasatelé chybí. „Takhle je to strašně anonymní. Lidský prvek by tam měl být zachován. Říkala jsem, že v 19:00 by diváky měl seznámit človíček s tím, co bude. Muselo by to být ale úplně nově zpracované,“ upřesňuje svoji představu Saskia Burešová.
Jak vzpomíná na Karla Čáslavského? Vymazala by ze svého života etapu podnikání? Nabíjejí ji pořád posluchači a diváci? Více uslyšíte v Archivu pořadů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
